Dance On Our Graves
Venku něco volalo moje jméno...
Bylo jedno, kam sjem se podíval, všechno vypadalo stejně.
Nikdy v noci nespím; jsem jen vzhůru a čekám.
Ale ten žár v krvi nikdy neucítím.
Teď tě potřebuju; potřebuju tě víc, než kdy jindy.
Vím, že tím, kterým teď jsem, bych neměl být.
Ďábel mě bere za ruku a říká mi: "Dítě, pojď se mnou."
Moje tělo se třese a bolí. Nemůžu se osvobodit.
Proč věci, které nenávidím, přicházejí tak přirozeně?
Teď tě potřebuju; potřebuju tě víc, než kdy jindy.
Až uvidíme to světlo, jak se budeme vracet domů
Zatančíme si na svých hrobech s našimi těly pod námi.
Budeme zpívat Sláva a Hallelujah.
---
Po dlouhé době se zas nacházím v náladě pro smutné písničky. A tahle má naprosto luxusní živé podání.
P.S. Nechápu, co se to se všemi děje. Předevčírem jsem zjistila, že letos v únoru The White Stripes vyhlásili svůj oficiální konec (a to mě beze srandy zabolelo) z nějakých neurčitých důvodů a Paper Route,t ýpci, od kterých posloucháte tuhle písničku, přišli o jednoho hodně významného člena - Andyho, který začal hrát kdesi jinde. (Btw, byl z nich nejhezčí. 
A byl to jeden z hlavních zpěváků.) Doufám, že to neznamená, že ostatní dobré skupiny v tomhle trendu budou pokračovat - to by asi opravdu skončil svět. 
:)