Dance On Our Graves

6. duben 2011 | 22.34 |
› 

Venku něco volalo moje jméno...

Bylo jedno, kam sjem se podíval, všechno vypadalo stejně.

Nikdy v noci nespím; jsem jen vzhůru a čekám.

Ale ten žár v krvi nikdy neucítím.


Dozvím se to?

Dozvím se to, až to uvidím?

Dozvím se to?

Dozvím se, až tu budeš?


Teď tě potřebuju; potřebuju tě víc, než kdy jindy.


Vím, že tím, kterým teď jsem, bych neměl být.

Ďábel mě bere za ruku a říká mi: "Dítě, pojď se mnou."

Moje tělo se třese a bolí. Nemůžu se osvobodit.

Proč věci, které nenávidím, přicházejí tak přirozeně?


Dozvím se to?

Dozvím se to, až to uvidím?

Dozvím se to?

Dozvím se, až tu budeš?


Teď tě potřebuju; potřebuju tě víc, než kdy jindy.


Až uvidíme to světlo, jak se budeme vracet domů

Zatančíme si na svých hrobech s našimi těly pod námi.

Budeme zpívat Sláva a Hallelujah.

---

Po dlouhé době se zas nacházím v náladě pro smutné písničky. A tahle má naprosto luxusní živé podání.

P.S. Nechápu, co se to se všemi děje. Předevčírem jsem zjistila, že letos v únoru The White Stripes vyhlásili svůj oficiální konec (a to mě beze srandy zabolelo) z nějakých neurčitých důvodů a Paper Route,t ýpci, od kterých posloucháte tuhle písničku, přišli o jednoho hodně významného člena - Andyho, který začal hrát kdesi jinde. (Btw, byl z nich nejhezčí. biggrin A byl to jeden z hlavních zpěváků.) Doufám, že to neznamená, že ostatní dobré skupiny v tomhle trendu budou pokračovat - to by asi opravdu skončil svět. disbelief :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře