Rachel Berry

20. červen 2011 | 23.03 |

Rozhodla jsem si vzít příklad z Rachel Berry z Glee, té malé nesnesitelné brunety, která si tvrdě jde za svým ambiciózním cílem (Broadway).

Doufám, že po těchhle dvou větách s panikou neutečete za hory a doly, neboť se od ní naštěstí odlišuju v mnoha věcech, například že nenosím oblečení po babičce, nemám v hrdle zlato a na rozdíl od ní byste mě chtěli poznat (pokud ne, nevytrhávejte mě prosím z mého sladkého přesvědčení, na tohle se specializuje škola). Jen mě události posledních dní a stavy mysli přinutily konečně procitnout a uvědomit si, že to, na čem tak dlouho pracuju a o čem sním, nevejde ve skutečnost lusknutím prstu (naštěstí) ani přičiněním těch, kterými se nadmíru zabývám (naštěstí) a že každý strůjcem svého osudu jest (heuréka!). Donutilo mě to rozhodnout se soustředit všechny síly, které mám, na jednu jedinou věc, která je pro mě nekonečně důležitá a obrátit se zády k téměř všemu ostatnímu, co by mě od ní mohlo odvést.

Myslím, že mám prostě dost. Od teď patřím psaní, patlání obrázků, nejmilovanějším lidem, čtení, ale hlavně tomu psaní, protože jak starý Andy říká, tvorba je to, s čím můžeš utéct kamkoliv.

Omlouvám se, ale nikdo z vás mě nemůže odtrhnout od mého snu. A je mi jedno, jak moc pateticky to zní.

Žádám zpěvy andělíčků a přikládám anglický překlad (nevím proč).

I decided to be inspired by Rachel Berry of Glee, that small and obnoxious brunette who keeps going to her ambitious goal (Broadway) no matter what is happening.

Hope that you don´t run away screaming after those sentences, because there are still many differences between me and her; for example I don´t dress like my granny, I don´t own golden voice and you would totally like to meet me (if not, please don´t take me from my blissful ignorance, this is a thing in which school is interested enough). There just were situations and states of minds that finally made me wake up and I also realized that the dream I´m thinking about and working on long time will not become real because of snap of fingers (fortunately) or because of those who I am too occupied with either (fortunately) and that everyone is the architect of their own destiny (heureka!). It made me decide to concentrate to one very thing which is incredibly important for me and to turn my back to almost everything that could possibly distract me.

I just think that I´ve had enough. From now on I belong to writing, to mashing up pictures, to beloved ones, to learning but mainly to writing, because it is how old Andy said: art is what you can get away with.

I´m sorry, but no one can take me from my dream. And I don´t care how much pathetically  does it sound.

(Grammatical errors possible)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Rachel Berry sanny b. white 21. 06. 2011 - 18:48
RE(2x): Rachel Berry opaline 21. 06. 2011 - 20:11