Guru

22. červen 2011 | 22.41 |
› 

500221183413559

Jsou spisovatelé, jejichž knihu prostě sníte - zkonzumujete a za pár chvil už ani nevíte, že existují. Jsou takoví, kteří vás oslní hned od začátku. A jsou takoví, kterými zprvu nejste nadšení, ale čím déle je čtete, tím hlouběji propadáte jejich kouzlu, tím víc se zamilováváte do způsobu jejich psaní a žasnete nad jejich příběhy, až jednoho dne zjistíte, že se už nějaký ten pátek vyvalují na celé vaší jedné poličce v knihovně, vnukávají vám nápady a vy ječíte při každé příležitosti, když na vaše knížky od nich sáhne někdo jiný, než vy sami. Takový je můj vztah k Neilu Gaimanovi, mému spisovatelskému guru.

Začalo to Nikdykde (díky R.), a pak už jsem se vesele vezla na gaimanovské vlně, aniž bych si to pořádně uvědomila. Jeho knížky žijí vlastním životem - mluví, chodí, dýchají, sní a jejich sny se promítají do vaší hlavy. Vznáší se kolem nich cosi neuchopitelného, cosi nehmatatelného, co jsem u knih jiných autorů nezpozorovala, a myslím, že se tomu říká magie. Způsobem, který je mi naprostou záhadou, dokáže Neil Gaiman zavinout svá díla do velmi speciálního, jemného závoje, který místy hřeje, místy studí, místy rozdmýchává oheň a místy rozesmívá, místy zneklidňuje a šokuje a místy zase konejší, ve všech případech se ovšem člověka hluboko dotýká. Nejčistší esencí téhle jeho magie je Sandman, fantastická komiksová série o Morfeovi, která se leckdy člověku podhrabe i do povědomí a vlastních snů.

Domnívám se, že by někdo měl vypracovat studii nebo něco podobného na téma: jak lze člověka ovlivnit, aniž byste se s ním někdy setkali nebo o něm aspoň věděli. Přestože Neil Gaiman o mojí existenci naprosto netuší, já můžu s klidem říct, že je jedním z mých nejsilnějších zdrojů inspirace a nesčetněkrát mě vytáhl z bryndy spisovatelského bloku, ovlivnil, co se i stylistiky a formy týče a jako se správným uměním se s ním naprosto skvěle utíká (ten citát Andyho Warhola hodlám citovat do konce života, deal with it). Někdy přemýšlím o tom, jak by moje tvorba dneska bez něj vypadala a jaká bych byla já sama a nedocházím k příliš zajímavým závěrům, takže o tom rychle přestanu přemýšlet. Moje pubertální srdíčko kromě jiného dokáže navíc potěšit, že jsme oba Štíři - já slavím narozeniny o den dřív a Princ ve stejný den jako Neil - vždycky říkám, že Štírstvo drží při sobě - a že některé zájmy máme stejné. Mluvím hlavně o velké fascinaci snovým světem, snovou logikou, strukturou a vůbec vším, co ke snění patří, rockové hudbě, psaní (kupodivu, že ano) a také zálibou ve Švankmajerových filmech.

Když uvažuju o svojí budoucnosti, vždycky si aspoň koutkem mysli vzpomenu na Neila, protože bych se chtěla vypracovat tam, kde je on. Od studia žurnalistiky k pravé spisovatelské kariéře, kde moje knihy vydělávají tolik, že mě uživí a já nemusím každý den vstávat do šedivé práce. Cestování po světě, předčítání ukázek, spolupráce s těmi nejzajímavějšími lidmi v oboru, vytváření nových děl. To, že člověk nedorazí do hotelového pokoje, protože si sedne do vestibulu a dopisuje začerstva povídku. Ideální život, tedy aspoň pro mne. Budu snít dál.

Zkrátka a dobře řečeno, čtěte Gaimana.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Guru Čobolák 29. 06. 2011 - 20:29