Půjčeno od Rebarbory, vyplněno během siesty ve Španělsku. Pojďte srovnávat.
Harry Potter. Tenhle týpek mi dokázal změnit život.
Nikolivěk, ale co není, může být.
Jíst u knih. Občas to jde znát. A někdy jsem absolutně líná knížku vzít jen do ruky. Pokud takové období trvá dýl, chytám paniku, že mi postupně odumře slovní zásoba a moje psaní bude stát za hovno.
Mistra a Markétku (Bulgakov), Syna boha hromovládce (Paasilinna), Amberville (Davys).
Jsou čtečky z papíru? Tak vidíte.
Nevím, měly by?
Pokud myslíte knihu, kterou jsem dočetla a ne takovou, u které jsme si přečetla pár stránek a pak ji s nechutí odložila, je to Kubinova Země snivců. Kempuju sice před avantgardními díly v galeriích, ale expresionismus v próze mě vůbec nedojal.
Sezona v pekle od Petera Murphyho. Sychravá, intenzivní věc, zkomprimovaná do malých rozměrů. Nádherná a hořkosladká.
Když chci, případně když mě někdo donutí.
Vícekrát. Knihy, které miluju, například Jeho temné esence od Pullmana, mám přečtené i pětkrát a víc.
Jakékoliv, kde je příjemno a ticho. To ticho je prioritní.
Z knihovny? Ujisti se, že jsi jim opravdu napsal svůj e-mail, aby ti mohli posílat předupomínky.
V které zemi žijeme?
Zvládnu to ještě v angličtině a španělštině. S nějakým slovníkem, samozřejmě.
Musí být uvěřitelná, cokoliv se tam děje. Musí z ní dýchat určitá atmosféra, specifická jen pro ni. Co se týče obsahu, potrpím si na realistické děje s několika fantasy, magickými prvky, originalitu (nikoliv ovšem Joyce) a občas i nepochopitelnost, jinou logiku (například snovou), hořkosladké příběhy - ty, které jsou na jednu stranu optimistické, na druhou ne.
Vše, co musí mít kniha, kterou jsem si zamilovala. Nebo aspoň většinu z toho.
Novodobou klasiku jako například Márquez nebo Kundera. Ne že bych ji četla nejméně, ale už jí přicházím na chuť.
Sezona v pekle (Murphy), Stepní vlk (Hesse). Možná existuje ještě nějaká, ale nevzpomenu si teď.
Téměř vždy. Hlavně mě ale zajímá anotace. Bez ní nedám ani ránu, pokud tu knížku neznám předem.
Malé, skladné a čistotné.
Nudné věci většinou zapomínám.
V knihkupectví nikoliv, ale na Knižním veletrhu nějaký ten týden zpátky to dělalo... dost.
Mám je ráda doma.
Ta nezajímavá.
Něco hodně epického a chytlavého. Žádný hlubší smysl. Taky si dobře odpočinu u svých oblíbených knížek.