The Moon Atomic (... Fragments & Fictions)

22. srpen 2011 | 10.07 |
› 

Jedno, co na Angels & Airwaves taky obdivuju je skutečnost, že s každou deskou se zatím dokázali posunout jinam, a přitom si udržet nezaměnitelný styl. Jakoby dospívají, ale to neznamená, že by předtím hráli dětinskou hudbu. LOVE, kterou už teda točím v přehrávači, má vážnější polohu, posunula se mírně do punkrockova, kytary v ní nekvetou už tak pompézně a velkolepě, trošku se stáhly, ale s Tomovým vzletným hlasem jim to pořád sluší stejně. Mám desku zatím naposlouchanou jenom dvakrát, takže si ohledně názoru ještě nejsem tak jistá, tohle jsou dojmy, které jsem zaznamenala nejdřív, ale jedno, ohledně čeho si jsem jistá, je The Moon Atomic výše, která je už teď mým nejoblíbenějším kouskem alba. Tak jako ona neplyne nic kromě moře, její tempo a charakter mě ohromily, protože jsem se u AVA dosud nesetkala s ničím podobným. A to kytarové parte už jsem zařadila na svůj seznam "chci umět zahrát".

We are all that we are, so terribly sorry
We are all that we are, so terribly sorry
The moon you've felt, it has no side
That's dark like hell, or safe from light
Just blown apart, by wind from stars
With white dust tides to pull on ours

Interní P.S.: LOVE má vážně pěkné texty. ;)

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře