Because It´s Not Love (But It´s Still a Feeling)

26. srpen 2011 | 15.22 |
› 

11649427Strašně ráda si představuju, že hraju a zpívám v kapele plné mých přátel někde na nějakém menším koncertu. Chtěla bych si to někdy vyzkoušet, ale s tím, jak ráda vystupuju před lidma to nevidím příliš reálně. Kupodivu mi to ale nevadí, protože tohle je zrovna z těch představ, které nejsou nutné k naplnění mého smyslu života ani ničeho podobného, jenom k nim ráda a často utíkám a dokáží mě leckdy hodit do pohody nebo vytáhnout aspoň trošku z bryndy. Hrála bych na elektrickou kytaru, i když jsem ji v životě nedržela v rukou, a zpívala bych zadní vokály, i když bych v reálu radši skočila bungee-jumping bez lana, než kvákat před ztichlým davem. Samozřejmě by se hrála ta nejlepší hudba. Třeba Editors, The Kills, Angels & Airwaves, Moby, Love of Lesbian, Blood Red Shoes, The Big Pink, atd., apod. Jeden kamarád by taky hrál na kytaru a zpíval hlavní vokály, Princ by hrál na baskytaru (protože na ni hraje doopravdy) a jiný kamarád by to rozjížděl na bicích. No vidíte, a dostáváme se k tomu, že jsem ráda obklopená chlapy.

Někdy, když je mi vážně zle, mi tohle představování si hrozně pomáhá. Já vím, že tohle říká každá/ý musically oblivious 8th grader, ale hudba a chvilka samoty při jejím poslechu mě párkrát vytáhla ze sraček líp než kdokoliv jiný. Prostě si pustím písničky, které k momentální situaci dost sedí, volume osolím na maximum a pak jen vyju a vyju. Když si člověk zpívá něco, co melodií i textem úplně sedí na to, co prožívá, je to skoro jako orgasmus - nebo bych radši měla říct hudgasmus? Sem tam, pokud mají sousedi hodně velkou smůlu, provětrám trošku i své končetiny. Co se tak díváte? Taneční sezona je ještě daleko (a já už asi půlku toho zapomněla)!

Jinak pro nemodré mám klíč k ukázkám:

  • Mobyho má v mp3 i samotný Bůh (hlavně jeho God Moving Over the Face of Waters, která je anprosto epická)
  • Blood Red Shoes a jejich Heartsink má těžší, odsekávaný rytmus a bude se líbit milovníkům naštvaných skladeb
  • Delphic ocení ti, kteří si potrpí na eklektické elektro s elegantním nádechem (hlavně si všimněte těch hlubokých kytar na konci Submission; je to prostě můj fetiš)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře