Acolyte

28. srpen 2011 | 22.02 |
› 

delphic-web

Jestli si taky rádi trsnete a nechcete se přehrabovat v těch tunách disko shitů, kterými jsme dneska se smrtící frekvencí zavalováni, zkuste Ministranta od Delphic. Jde o inteligentní a eklektickou směs různých žánrů, které dohromady tvoří alternativně-euforicky-elektronicky-taneční desku, o níž se tvrdí, že určuje trendy budoucího zvuku Manchesteru, odkud Delphic, tříčlenná mužská banda, pochází. Album mi přišlo na první poslech studené (což bylo nejspíš způsobeno množstvím elektroniky), ale zato elegantně uhlazené a už napoprvé šlo poznat, že nejde o snadno zahoditelný kousek, kterých slyšíte každý den kvanta. Kritici poté, co Acolyte (zvláštní jméno, že jo? Prý to znamená ministrant. Přijde mi, že celé album obsahuje zvláštní jména skladeb, u některých jsem dokonce Delphic podezřívala, že si ta slova vymysleli, než jsem je hodila do slovníku) vyšel, plesali nadšením a kdekdo se mohl uhnat, aby ho nenominoval, kam mohl. Ovšem zaslouženě. Já jsem si zvuk alba, který mi připomíná vyletující jiskry, zamilovala, a užívám si samozřejmě svých elektrických kytar a různých hudebních ohňostrojů a dravých bystřin, které se tam vyskytují víc než hojně. Přitom jde poznat, že ti, kteří za Acolyte stojí, nejsou kdovíjak sebevědomí a průrazní týpci, což albu o to víc přidává na atraktivnosti. Doufám, že se do Česka co nejdřív vrátí (byli v Praze minulý rok) a že u toho budu.

delphic460

Delphic_Doubt

counterpoint

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře