Tento způsob semináře zdá se mi býti šťastným

11. září 2011 | 22.20 |

Jedním z jednoletých seminářů, které nám škola dává na výběr, je literární seminář pod záštitou našeho nynějšího třídního, který platí za kulturní kapacitu. Pod jeho taktovkou se místo drcení gramatiky, didaktických testů a příprav na maturitu (jejíž budoucnost tak či tak leží ve hvězdách) budeme bohulibě oddávat kvalitní literatuře, diskusím o ní, návštěvám výtvarných výstav, autorským čtením a divadelním představením. Umělecká výchova v kostce? Ano! Dokážete si nejspíš představit, na kterou příčku se u mě tenhle předmět rázem vyšvihl a jak jsem nadšená, protože se budeme moct věnovat jednomu z našich koníčků i ve škole a navíc nepůjde o hodinu, kde byste bez tabulek, logiky, vzorců, absolutní paměti, letopočtů a x různých jmen zhynuli neúspěchem. Náš seminární guru byl překvapený, když jsme ho ihned zavalili otázkami, jestli můžeme dělat i to a to, číst si tohle a tohle a probírat tyhle a tyhle věci. Máme tolik plánů, že to za ten jeden chudičký, vyzáblý rok určitě nestihneme, a kdyby bylo po mém, z rozvrhu by zmizely předměty, neužitečné pro moje vysněné povolání a nahradil by je literární seminář. Po mém ovšem není, takže mi zbývá těšit se na každou hodinu včetně přípravy na ni a užívat si kultury ve středoškolských lavicích, než mě definitivně vítr odvane jinam.

Teď v listopadu bych uvítala šanci jet do Albertiny pokochat se výstavou prací Reného Magritta (kterého už z Avantgardy musíte důvěrně znát!). Surrealistická tour po Evropě by tak byla zahájena. Přidá se někdo? Připravte se ale na spaní na podlaze galerie, bitky a hádky s hlídači, utíkání před alarmem a kamerami a brilantní surrealistický svět. Znalosti pro přežití v divočině výhodou!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře