Guillaume Apollinaire: Les Colchiques

20. září 2011 | 22.16 |
Ocúny
Podzimní louka je překrásná Samý květ
Krávy je spásají
A polykají jed
Ocún tam rozkvétá Má zbarvení tvých očí
Má barvu tvých očí z nichž se mi hlava točí
Je jako víčka tvá Jak podzim modravý
Oči tvé které mě pomalu otráví

Školáci v kabátcích se hrnou do polí
A harmonika hrá a děti hlaholí
Trhají ocúny jež jsou jak pokolení
Matek dcer a všech žen a jejichž okvětí
má barvu víček tvých Kvítků jež vichr plení

Pastevec brouká si Písnička odletí
Zatímco krávy se loudají naposled
Z té velké podzimní louky kde kvete jed.
2260817046_e5564ae2d0
Jedna z (podle mého názoru) nejkrásnějších básní Otce avantgardy tady rozhodně nemůže chybět. V budoucnosti vás čeká ještě článek o samotném Apollinairovi a jeho tvorbě a samozřejmě o Pásmu; Ocúny v tomto překladu ovšem pocházejí ze sbírky Hudebník ze Saint Merry z r. 1981, vydané Československým spisovatelem. Upřednostnila jsem tento překlad před Čapkovým, protože se mi zdál sugestivnější a bohatější, vy ovšem zhodnoťte podle svého.
Nemůžu se nabažit toho krásného rytmu, kterým báseň plyne, spojení ocúnů a růžových víček dívky a bezstarostnosti a skoro idylky, která z textu vystupuje (školáci hrající na harmoniku, zpívající pastevec, pasoucích se kraviček), na jejíž odvrácené straně tváře ovšem najdete jed a v některých případech i zhoubu. Stejně jako je tomu u lásky. Mám zapsaných několik básní, které na mě působí tak hluboce jako Ocúny, a ty vám postupně představím. Ať si je čtu pořád dokola, znovu a ještě jednou, neztrácejí stejnou jiskru, stejné kouzlo, které měly, když jsem si je četla poprvé. Stejně je tomu u oblíbených písní. Kvalitní věci se vám zkrátka nikdy neohrají. :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: Guillaume Apollinaire: Les Colchiques sophie®sdeluje.cz 22. 09. 2011 - 10:35
RE: Guillaume Apollinaire: Les Colchiques koktejlka 25. 09. 2011 - 18:45