Se mě dotkl.
Nevím, jestli znáte ten pocit, kdy někoho milujete tak moc, že nebýt pevného těla, prolnuli byste?
Umřel by za mě.
Dnešek byl bolestivý i neuvěřitelně hojivý.
A ten pocit, kdy vás něčí přítomnost hřeje zevnitř? Když se ocitnete v měkkém, voňavém a naprosto uklidňujícím objetí?
Když jsme se vraceli, vypadal vysoký, vyšší než obvykle. Černý kabát neměl zapnutý a jeho smetanová pleť získala v pouličním osvětlení nazlátlý nádech. Smál se a křišťálově jasné oči se mu přitom třpytily. Smál se a vypadal tak krásně, že jsem mu to chtěla říct, jenže jsem ze sebe nevydala ani hlásku.
Absolutně jsem selhala. Nevím, co mám říkat - protože "Miluju tě" je tak ohrané a slabé - a nejsem tak chytrá, abych vymyslela něco jiného, silnějšího než to.
