KKK

6. březen 2011 | 19.18 |
› 

Surreálno jak prase aneb moje sny. Tyhle tři se mi zdály hned za sebou, byly dost sugestivní a je zajímavé, jak se shoduje počáteční písmeno jejich předmětů. 

Koupelny

Všichni ostatní pokračovali ve směru další obchody s hadrama, ale já zamířila na záchody. Dneska jsem se na nákupy vyfikla, měla jsem růžovou blůzu, džínové šortky a hnědé páskové střevíce na podpatku. Na závratně vysokém. Šla jsem běloskvoucími místnostmi – bylo tu tolik umýváren, všechny krásné, stěny pokryté lesklými bílými kachličkami se zeleným rámem, vysoká zrcadla a obrovské vany – nevěděla jsem vůbec, kterou koupelnu si mám vybrat. Nakonec, když jsem nahlídla do místnosti se záchodem, která byla asi jediná zaneřáděná, a neodvážila bych se tam vstoupit, jsem našla zbytek naší partie, jak se dává dohromady v koupelně úplně na konci labyrintu. Sestoupila jsem tam po mokrých černých schodech a byla jsem ráda, že jsem na svých podpatcích neuklouzla.

Holky se zrovna myly a líčily se. Vytáhla jsem svou taštičku s kontaktními čočkami a výbavou k nim.

Kontaktní čočky

Otevřela jsem první komůrku pouzdra na kontaktní čočky. Klaplo to.

Čočka byla vlhká, přesně jak má být. Jen měla velikost kaštanu.

Stáhla jsem dolů dolní víčko a přiložila čočku na oko. Trošku to zařezalo. Přitlačila jsem.

Zničehonic jsem uslyšela zvuk, jako kdyby se něco roztrhlo. Podívala jsem se na čočku.

Byla obrovská a dvojvrstvá. Menší vrstva právě praskla, oddělila se a z čočky vytékala hustá čirá tekutina.

Ježíš, to zas budou výdaje.

Nestíhala jsem, nasazování čoček mi trvalo tak strašně dlouho, že už všichni odešli.

Kafe

Bratr se vrátil z výletu domů celý vysmátý.

Hodil batoh na stůl a vytáhl z něj krabici ledové kávy, kterou začal hltavě pít.

Nakoukla jsem mu do batohu a uviděla vysokou termosku, plnou kávy z rána.

"Proč piješ tolik kafe?" Zeptala jsem se ho s nakrčeným nosem nechápavě.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře