Běháme

Možná jsem divná (u nás ve třídě je patnáctistovka  v tělocviku noční můrou všech), ale mám běh fakt ráda.

Dvakrát, třikrát týdně si zautíkám svůj kilometr a půl v rytmu dobrých písniček, pořádně se zpotím a užiju si sprchu potom. Zbožňuju ty chvilky na začátku běhu, kdy se cítím hrozně rychlá, a konec, kdy mám sama ze sebe fajn pocit, že sjem to zase zvládla. Taky je to skvělá relaxace a dobře se přitom přemýšlí. Prostě žůžo labůžo, doporučuju všem. 

Dneska, po chvilce strávené an bruslích, jsem se rozhodla zaběhat si, i když venku už byla dávno tma a já celý den usínala únavou. (Škola + Den španělské a anglické kuchynwě ve škole = nehorázně báječný raut, záviďte, jak můžete, nemůžu si tyhlety akce u nás vynachválit :D + brigáda + chvilka s Princem + zmíněné brusle) Na druhou stranu byl večer opravdu vlahý a teplý a nikde nešlo vidět ani živáčka. Běžela jsem mnohem rychleji než jindy - už docela dlouho pozoruju, že za tmy člověk jde i utíká rychleji, přestože si to neuvědomuje.  A adrenalin k tomu taky trošku přispěl, protože temné pasáže na mojí obvyklé trase prostě vzbuzují respekt.

Zkrátka řečeno, jsem z večerního běhání nadšena.