Carrera

29. srpen 2011 | 23.42 |

Dneska jsem poprvé uběhla na svých pravidelných klusacích sešn tři a půl kilometru (tj. o dva více než obvykle) a jsem na to náležitě hrdá. Neskutečně mě to uvolnilo a hodilo do pohody, což endorfiny normálně dělávají, že jo, a momentálně se cítím jako Buddha na obláčku - nic mě nemůže vyvést z míry, mám chuť se pořád usmívat a je mi prostě skvěle. Přišlo to prostě ve správnou dobu a doufám, že mi to pomůže vyřešit to, co potřebuju. Mám z toho vážně radost a tím spíš, že když jsem doběhla, věděla jsem, že mi ještě zbývají nějaké rezervy a zaběhla bych i 5 km, ale tou dobou už mě bolely nohy, tak jsem to radši nehrotila. :) Ten pocit, když běžím a cítím se hrozně rychlá, je nezaměnitelný, dá se snad přirovnat akorát k pocitu, který zažívám, když se mi opravdu líbí nějaká hudba - něco na způsob extáze.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře