Teď mi nejspíš všichni s vědoucím úsměvem říkáte, jaká to byla blbost netěšit se na těchhle pár dní, kdy to v Ostravě ožije, ale nemohla jsem si tehdy pomoct, nějak zvlášť mě to nelákalo. Po celé té parádě ovšem hlasitě prohlašuji, abyste se mnou počítali i do dalších ročníků, protože ta atmosféra mezi věčně proudícími a činnými davy návštěvníků bez jediného kiksu mě dostala do kolen.
Nejvíc mi učarovaly dvě věci: zaprvé, Colours je fetsival, kam se nechodí ani tak bláznit na profláknuté hvězdy, nýbrž zjišťovat, kde to žije, kdo to umí rozjet a objevovat něco nového, neznámého. (Nevím, jak to chodí na jiných fesťácích, ale například na Coke Live v Krakowě, kam se taky chystám, se to hemží samými známými jmény.) A zadruhé, publikum je vděčné publikum. Stání bez hnutí brvou před pódiem a žádné reakce na umělcovo snažení jsem tu vůbec nezažila. Pokud byla hudba aspoň trochu dobrá, obecenstvo si potleskem získalo ještě nádavek a pokud nebavila, hlasitý potlesk byl i tak samozřejmostí. Což bych do normálně studených Ostraváků neřekla - nejspíš je to každoroční výjimka (předpokládám, že nemálo z těch 25 000 lidí byli mí spoluobčané).
Colours je festival, který bych sama za sebe nejradši označila jako plný world music. Hrála se skutečně hudba ze všech koutů světa, od Koreje přes Finsko až po Zimbabwe. Kolem vás korzují lidé všech věkových kategorií, kteří se velmi často zhlédli v oblečení z Rock Pointu nebo Batavie a podobných "dýmkových" obchodů.Občas k vám zavane vůně marjány, která se mísí s vůní vodních dýmek z čajoven, již si tady také rozbily své působiště, sladkou vůní palačinek, klobás a langošů. Co jsem tak ochutnala, moc dobrý dojem na mě udělali jednak týpci z Kafekáry - vozu ve tvaru konvičky - kteří prodávali kávu sice dražší, ovšem prvotřídní kvality a dokonce s pravou šlehačkou, a stánek s domácími a ručně dělanými brambůrky (dobré jako hřích!), kde i přes obrovské vedro a celodenní dřinu se zákazníkem jednal obsluhující pán příjemně a kornout vám naplnil poctivě, takže jsme rozhodně nelitovali spropitného, které jsme tam zanechali. Milovníkům indických pochutin mohu doporučit vegetariánské Hare Krišna, jejichž zelenina a chleby získaly úpně jiný rozměr. V New York City Stage (letos specialitka organizátorů alias fesťák ve fesťáku - prostor imitující newyorkské kluby, kde samozřejmě hrají interpreti, pocházející z Velkého jablka či jeho okolí - jde většinou o jazz) jste mohli své choutky po profesionální péči uhasit koktejly tamních barmanů, a pak se vyplácnout na červenou lounge.
Když už jsme byli u té NYC, hodilo by se do ní rýpnout víc, protože mě osobně hodně padla do oka. Byla klimatizovaná a skládala se ze 2 částí - baru a show, kam jste mohli vejít pod těžkými rudými závěsy buď jako New Yorker nebo Tourist. Velmi elegantní stage. V areále jinak fungovaly ještě další 4 (!!) stage, postavili pomocnou lávku přes řeku (stage byly po obou stranách řeky, v jejíž znečištěných vodách - proudí z Nové hutě a Vítkovic, tuším - se někteří zoufalci rádi rochnili), jezdily posilové spoje MHD a všech 25 000 lístků, které kolovaly, se organizátorům podařilo prodat.
lounge - červené schody s polštáři
posezení u baru
bar
papírový karavan :)
A DJ, který se staral o hudební kulisu během přestávek.
Prochodila jsem všechny 4 dny pouze s Princem (až na skvělý závěr s Brusinkou a Wendy) a nemůžu si to vynachválit, neboť máme stejné hudební chutě, není problém náš plán koncertů změnit a na nikoho se dlouho nečeká, netrousí se úplně vzadu, neujede nám tramvaj atd. apod. Letošní ročník se beze spěchu nesl v jazzovém tempu a s jazzovým šmrncem. A tady jsou mé poznámky k interpretům, které jsme zahrnuli do anšeho návštěvního plánu:
15. 7. čtvrtek
José James @ NYC stage
Chtěli jsme, ovšem nedostali jsme se - do NYC stage se stály šílené fronty. Reference jsme dostali skvělé a o to víc mě to mrzí. ?/5
The Gypsy Queens and Kings
Údajně největší hvězdy rómské hudby celý fesťák startovaly a myslím, že pro mnoho návštěvníků znamenali takovou jistotu. Nepříliš náročné na poslech a s rytmem, na který se velmi snadno křepčí a tančí. Pohoda. 3/5
... si to zkazili pitomým nazvučením, takže to, co jsem slyšela, znělo strašně ploše. Jinak co se samotných písní týče, dá se z nich velmi vycítit začátečnický odér, čili občasné sklouzávání do nejistoty, ale to není velká chyba. Typicky "indie", jestli chápete, jak to myslím. 3, z nazvučení 1, 5 /5
Absolutní hvězda večera! Skupina korejských bubeníků, kteří si své tradiční bubny rozestavěli na pódiu symetricky a jsou schopní ze svých rytmů stvořit svět. Skutečně bubnují až k hranici úplného vyčerpání, hrají dokonale sladěné divadlo a prokládají ho akrobatickými kousky. Komunikují dobře s publikem, naprosto ohromeným z jejich výkonů (až od té chvíle, co nás povzbudii, jsme začali tleskat a povzbuzovat je, jinak se dívali na stádo otevřených pus), frontman umí svůj silný hlas využít a z čeho jsem byla kromě nejvýkonnější a nejnadanější bubenice ohromená, každý umí hrát na všechny nástroje, které na pódiu stály - bubny, jakýsi asijský strunný nástroj, něco, připomínající tamburínu, ale z plechu... Bylo to jako nějaký rituál, ovládnutí davu, magie. Vřele doporučuji naprosto všem bez hledu na hudební vkus. 5/5
Závan temných dní ze severu. Broušené melodie, horský led, rozmočená země po roztátém sněhu, kombinovnání nového se starým a šílený hlas jejich zpěvačky, které byste elfskou dívku bez skrupulí uvěřili. V těhc písních ale postrádám větší jistotu a ujasnění si, co že to ti hudbníci vlastně chtějí. 4/5
16. 7. pátek
Skutečně svatební, divadelní a pijácké písně v opile rozjetém nápřahu, divoký klezmer. Poslouchatelné a dobře by se na to řádilo, kdyby nás nezabíjelo to příšerné pokračující vedro. Jinak mě ovšem hlouběji nezaujali. 3/5
Tonya Graves @ NYC stage
Šik zpěvačka kávové pleti, která svým hlubokým a velmi sytým hlasem ovládla obecenstvo. Melodie písní byly ženské a módní a moc dobře zapadaly do elegantní NYC stage. Poněvadž žije už nějaký ten rok v Praze, uměla i obstojně česky. Vydupali sjem si přídavek, ale bobek, nejspíš s tím nepočítala, chtělo se jí na záchod a my jsme jí to nedovolili.
Amit Chaterjee Alliance @ NYC stage
Tou dobou už jsme vyčerpaně s Princem leželi na loungei a byli jsme rádi, že žijeme, show ovšem byla hned vedle a tedy dobře slyšitelná. Virtuos na kytaru a sitar mě nijak nedojal, většina písní byla poměrně nudná a hlavně zdlouhavá. Ano, já chápu, že to není žádný med, vyhrávat tak na nějaký nástroj, ale jakmile si nějaký hudebník začne dělat dobře tím, že schválně píseň ještě víc a víc prodlužuje, mám tendenci utíkat.
Alamaailman Vasarat
Neřízená střela, až nebezpečně divoká slavnost magických lesních postav se smutně škodolibými momenty.Byl by to metal, kdyby nepoužívali pouze tubu, trombon, sax, flétny, buben, klavír a dvě elektrifikovaná cella. Jsou to ty typy lidí, kteří se smějou věcem, kterým se nikdo jiný nesměje a dělá jim radost lekat publikum, přičemž to ten postarší šedovlasý elegán ve fialovém jó umí rozjet. Zamilovala jsem se do rozhovorů trombonu a klarinetu. Rychle a zběsile! 4/5
Erik Truffaz Paris Project
Princův oblíbenec, který ho zklamal. Mě nezaujal. Zdál se mi dobře čitelný. Další takový, který si rád sám dělá dobře na pódiu. 2, 5/5
17. 7. sobota
Naši tradiční hudbu neposlouchám, na krajanku jsem ovšem byla zvědavá a až na kostel, který nás zklamal ne-chládkem jsem byla také spokojená. Dle mého názoru po delší chvilce to vyzpívávání a hraní si se svým hlasem v melodiích, které se pohybují pořád v jendé rovině, začne většinu lidí nudit, ale zájemci, kterými byl kostel nacpaný, zpěvaččino umění rádi ocenili a nejen její; sólo si střihli i její kolegové, kteří ji doprovázejí - Japonky hrající na strunné něco (položené) a Číňana, hrajícího až dechberoucně dokonale na jiné strunné něco (držel to ve svislé poloze jako cello). 3, 75/ 5
Čtveřice kluků z horkého Zimbabwe přivezlo na Colours trochu z veselé africké oslavy. Používají modenrí nástroje jako elektrickou a basovou kytaru, ale ke slovu se dostal i typický bubínek. Pozitivní a snadno stravitelné. Všichni jsme si s nimi zatančili rádi, a hlavně obdivovali jejich choreografii, kterou měli nacvičenou vsutku výborně a dobře tím rozproudili dav. 3, 75/5
A Hawk and a Hacksaw
Anotace mě nalákaly na Beirut, ale odcházela jsem poměrně zklamaná. Tomuhle duu něco chybělo, něco, co by jejich melodie oživilo a vsadilo do trojrozměrného světa. Takhle to byla hudba na pozadí bez výraznějších prvků. 2,5/5
Startovali s půlhodinovým zpožděním kvůli drsnému lijáku (nezapomenu a to, jak se na nás zničheonic vyvalila regulérní řeka mezi stánky.) Jiní oblíbenci Prince se mi líbili, neboť jejich hudba se mi zdála svěží a měl náboj. Jak řekl Jsem-nejvíc-king-protože-dělám-průvodce-a-bavím-se-s-hvězdama, během vystoupení vystřídají až 30 nástrojů a šlo vidět, že obsazení je vskutku početné. Na můj vkus některé písničky ovšem nebyly natolik zajímavé, aby si mohly dovolit trvat 7 minut. 3,5/5
18. 7. neděle
New York Ska Jazz Ensemble
Jo, občas to bylo vyloženě ska a s jazzem nemělo moc společného, ale občas borci tyhle dva žánry do sebe zajímavě míchali. Každopádně na křepčení vděčné. Dokonce se začali relativně líbit i Princi, pro kterého je jinak ska naprosto nenápaditý žánr. 3,75/5
Křehká písničkářka se zlatem v hrdle, jež umí svým projevem přiklrášlit ještě víc, hlavní stage naprosto ovládla. Přesvědčila mě o tom, že v každičké věci na světě je trocha krásy, svým upřímným a sytým zpěvem se mi vryla do srdce a tím, že tenhle koncert věnovala jejich nedávno tragicky zesnulému příteli a spoluhráčovi, si ten vryp zapečetila. Absolutní pravda existuje a my jsme to pocítili do morku kostí. Bylo to nádherné. Tohle je snad ještě lepší než vodka! Jeden z vrcholů fesťáku. 5/5
Iggy Pop and The Stooges
Na Peyoti for President jsme s enakonec nedostali, protože jsme velmi brzy zjistili, že zůstat na svých místech v první řadě je víc než výhodné. Lidi si zabírali místa už od chvíle, kdy zjistii, že přídavek od Reginy opravdu endostanou, a tlačenice byla solidní. Zvlášť jsme pokukovali po kotli, který se nahromadil ve středu publika - někteří už se viděli letící přes plot s vyraženýma zubama. Ochranka se stáhla k hlavní stagei také a dobře udělala. Protože jak sjem si myslela, na Iggyho to byla bomba! Předpokládám, že tak půlka z nás, co jsme tam byli, ho ve skutečnosti neposlouchá a šla tam proto, že je to prostě Iggy, ale jaký Iggy. Ten 63 letý stařík tam přiběhl a od začátku do konce po podiu poskakoval, běhal, plival vodu a svědomitě kontroloval obě křídla obecenstva. Vlastně jsem čekala, že udělá něco drastického, jako dělával, ale koncert proběhl v pohodě (ve středu hlediště musela ochranka přidržovat ploty, které po náporem kotle prostě samy nestály) a Iggy i jeho banda vypadali moc potěšení, jak vřelého přijetí u nás se mu dostalo. Vtipný byl jakýsi poskok, který za ním neustále uklízel, podával mikrofon, a to, jak starouš špulil hruď jako holub. A do povědomí místních se určitě zapsal tím, jak bez obalu vyzval pár pařících diváků na pódium, aby si zablbli s ním a jak se prošel před první řadou - hohohó, šáhli jsme si na Iggyho (má dost jizev). Mejdan na závěr potěšil. 5/5
