So arty, oh yeah vol. 3

11. září 2011 | 22.34 |

To, že tenhle článek píšu až teď, přičítejte neviditelné prokrastinaci a zrádné paměti. Ráda bych své návštěvníky vyvedla z případného omylu o své vlastní osobě. Nejsem kdovíjaký umělecký znalec, kritik ani někdo, kdo by byl schopný posuzovat umělecká díla profesionálním způsobem. Taky není mým účelem si na něho hrát. Řeknu-li to sprostě, mám umění a avantgardu prostě ráda, líbí se mi (pane Šaldo, kamení je hned vedle) a to všechno proto, že mě fascinuje samotný fakt, že věci, vytvořená jiným člověkem, dokáží vyvolávat pocity, myšlenky, vzpomínky a asociace. Tohle by podle mě měla kvalitní umělecká díla dokázat. Někdy jsem něčím, třeba fotkou, básničkou nebo písní ochromená tak, že na ně dokážu zírat/poslouchat/číst je pořád dokolečka dokola, nonstop sedm dní v týdnu, a neomrzí mě, uveřejňuju je kam můžu a otravuju s tím svoje blízké; ale nemůžu si pomoct, ty věci tohle umí. A obdivuju ty, kteří je umí stvořit. Proto umění vyhledávám - protože umí. Protože mě to baví a zajímá, stejně jako kohokoliv jiného sport, holky nebo škola.

Doufám, že tohle zabrání všem dalším omylům a nedorozuměním, a že nezním jako pozér. Carpe diem et ars!

P. S. Mám pro vás doporučení, jestliže rádi čtete kvalitní články se seriózním puncem a jsou vám sympatičtí lidé s názorem. V Mlékárně se můžete pár věcí dozvědět, podiskutovat o nich a nechat se okouzlit květnatým jazykem autora. Mléko je dobré na kosti a zuby, pamatujte si to!

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře