So arty, oh yeah!

12. červen 2011 | 22.06 |
› 

Inspirací budiž včerejší zážitek na PKNO. Nemodrým na konec článku přikládám vysvětlení. Varování: hrozí nebezpečí krutosti a nevtipnosti.

45AyrGl1Cirnsqzx5q2XLt5vo1_500

Jsem spisovatelka, a proto občas řeším problém nedostatku inspirace. Poněvadž jsem dobrá spisovatelka, píšu o věcech, které jsou smutné nebo bolestivé, a které dokáží lidské srdce opravdu zasáhnout. Takhle totiž vznikají největší díla, která pohnula historií. Jednou jsem se doma potýkala se spisovatelským blokem, když mi na internetu padla do oka upoutávka:

Prezentace nadějných mladých umělců!
Venkovní projekce do jakéhokoliv počasí!
Dva bary!

Afterparty, kde budete mít možnost si s prezentujícími popovídat osobně!

ZDARMA!

Vykřikoval fejsbůk jako na trhu s velbloudy. Protože jsem neměla na práci nic než zvědavost na ZDARMA a hledání múz, prodala jsem svůj fejs do skupiny Zúčastním se události a vydala jsem se vstříc nadějným mladým umělcům a barům, protože čemu jinému by se naděje naší umělecké scény věnovala, pokud by chtěla tvořit kvalitně, než nešťastným láskám, smutku a nenaplněným osudům, čili přesně tomu, co jsem hledala?

Nechala jsem se unášet plným emhádéčkem až do centra města, kde stál Dům umění, který dnes místo uměleckých děl vystavoval nadějné mladé návštěvníky, soutěžící se svým oblečením v kategoriích podivný, barevný a sexy, přičemž já se zklamáním zjistila, že nemůžu obstát ani v jedné z nich, natož v kategorii make-up. Kromě toho mi na začátek nebylo dopřáno ani zúčastnit se kolektivního mačkání se a vydýchávání vzduchu, kde byla hlavní cena bezvědomí, tak jsem se musela spokojit se sledováním dění přes projekci venku, kde naštěstí viselo plátno v půli přehnuté přes obrubu zdi. Díky tomu jsme mohli vidět kubisticky - z několika úhlů pohledu, a také surrealisticky, protože letní slunce promítané obrazy učinilo neviditelnými nebo rozmlženými, a to mě jako milovnici avantgardy potěšilo.

Nadějní mladí návštěvníci se přestali poměřovat v kategoriích sexy, barevný a podivný, což znamenalo, že akce už začíná. Jako první přišel na scénu Jakýsi Kdosi z Kolektivu a jal se monotónním hlasem nadšeně představovat katalog. Zatímco vyprávěl, jak děkuje tiskárně za skvělý papír a o tom, jak se vydali katalog pokřtít, což mu dodalo ten pravý církevní rozměr, nadějní mladí návštěvníci ho zaujatě sledovali, dívali se na hodinky a popíjeli pivo a já zase sledovala je. Když jsem si uvědomila, že bych se spíš měla soustředit na avantgardní plátno než na kolem přítomné, Jakýsi stihl přeskočit na další katalog, a to když jsem zjistila, už popisoval další. Katalogy, církve a duchovní hodnoty plynuly, nadějní mladí návštěvníci je konzumovali a já se začala stydět za to, že pořád ještě kempuju v galeriích a muzeích před vystavovanými obrazy jako nějaký staromilec, když přitom všichni ostatní stíhají nasát hodnotu těch děl tak rychle a kvalitně. Všimla jsem si také, že oproti mým očekáváním nadějní mladí umělci postrádají jakýkoliv náznak utrpení, bolesti a smutku, kvůli kterým jsem přišla, a začala jsem být celou akcí zklamaná. Nakonec jsem po pár minutách odešla.

Takhle to nepůjde, bylo mi jasné. Pořád nemám žádnou inspiraci.

Rozhodla jsem se proto jet za přáteli do hospody, doufajíc, že alespoň tam naleznu něco tak srdceryvného, abych konečně měla o čem psát.

---

Vysvětlení:

Dělám si legraci z:

  • PKNO (Pecha Kucha),
  • prezentace prvního a posledního člověka, kterého jsem tam viděla, protože jsme s Princem v zahradě Domu umění místo předpokládaných x hodin vydrželi 15 minut,
  • lidí, kteří přes svůj zjevný netalent chtějí být umělci nebo s nějakým chtějí alespoň chodit a podle toho se oblékají (viz první So arty, oh yeah),
  • předpokladu, že tvorba o vážných věcech je dobrá tvorba.

V dalším článku přikládám Do You Wanna od Franz Ferdinand, která naprosto vystihuje včerejší situaci a vy si zasloužíte její překlad.

A je mi líto, pokud jsem někoho urazila, ale hodlám se ohánět svobodou slova a názoru, so deal with it.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře