Článek So arty, oh yeah
Komentáře k článku: So arty, oh yeah
lucifersangel: Nad prvním odstavcem jsem se začla trochu děsit, ale pak jsem si těžce oddechla 
Jo, no... s takovejma lidma se setkávám dnes a denně. Jedním z mých dvou oborů na VŠ je právě umění, konkrétně výtvarnej směr... a dobrá polovina lidí je právě takovejch. A většina z nich... no, kdyby se sejmulo to pozlátko, které kolem nich září, nebyli by nic než průměrní lidé, kteří sice pobrali trochu talentu, ale jsou tak strašně "nad věcí" (čti: povýšení), že na něm odmítají pracovat.
Občas se tam cítím strašně mimo - nechodím na každou výstavu jenom proto, abych mohla říct, že jsem tam byla, netvořím jenom proto, abych tvořila, nekoukám na "neumělce" povýšeně... jsem prostě normální.
rebarbora: 
Páni, já si celou dobu taky myslela, že hlavní je, co tvoří, a ne jak vypadají 
Že bych proto zůstala tak dlouho neobjevená ? Jdu si koupit baret a šálu 
slanka: Opaline, skvělý článek, opravdu. Já s Tebou souhlasím (říká ta co má blog s "básničkama") .. Mám jednu kamarádku. To je takovej blázen. Těžko říct, jestli šokuje proto, že taková skutečně je a nebo některé věci dělá schválně. Nicméně! Je považována za bohémku. Její básničky jsou nerýmované a občas to vyzní jako nesmysl - jiné jsou naopak moc hezké a nápadité..ale některé prostě nechápu a příjdou mi úplně mimo. Asi jsem holt nechápavá a nerozumím umění. Ale přesně vím o jakých lidech mluvíš. Vím o lidech, co si pěstují styl "velký bohém". Třeba profily na netu mluví samy za sebe. Tuna keců, které jsou úplně vytržené z kontextu nebo to jsou totální bláboly, ale znějí tak (rádoby) vznešeně. Excentrické fotky - a bacha na to, hlavně co nejvíc šokující. Z některých lidí ta touha "být jiný" přímo čiší. To nemám ráda. Je to jeden z druhů pozérství. Já, která mám na blogu rýmovačky, sice nemám co kecat, ale jsou to prostě jen takové pokusy a jen tak pro radost (taky mi to pomáhá vykecat se prostřednictvím rýmu)...a v reálu jsem úplně obyč normální holka co si na sebe vezme to, co je zrovna čistý ve skříni 
a nemám potřebu si na něco hrát.
Líbí se mi když je někdo zajímavě oblečený a upravený, proti tomu ani slovo. Ale nemám ráda takové ty lidi co si hrajou na velké umělce a filozofy, ale člověk z nich cítí spíš pózu než takovou tu vnitřní moudrost ke které přišli oni sami, vlastními zkušenostmi. Strašně pravdivý článek, fakt.