Správná večeře I.

11. únor 2011 | 23.51 |
› 

Na dřevěném stole přistane sklenice s něčím hustým a červeným, v čem plavou ještě celé kousky. Víčko klapne. Do nosu se mi vplíží těžká vůně rozmačkaných rajčat, trochu trvanlivější než čerstvá - pravděpodobně něčím zředěná a sladká. Ne ovšem sladká na rovinu, sladká, jako by se mě snažila něčím obelhat. Pod ní leží útlý a chudý česnek a kolem něj se oplétají kousky sušených listů, díky kterým lze jakékoliv jídlo změnit na "středomořské". Sklenice s nevýraznou etiketou mě studí, když ji vyklopím na bílý talíř špaget, ze kterých se ještě kouří čistá voda. Okraj talíře je an jednom místě zubatý, to když spadl při mytí nádobí, přejíždím po něm prsty a vychutnávám si ten pocit na hranici mezi pořezáním se a bezpečím tupého okraje. Na špagety padají pomalé kaskády omáčky jako těžké kadeře vlasů a dusí nepolykatelnost špaget. Lesklou vidličku zabořím do talíře a s vynaložením síly špagety s omáčkou obracím. Mlaská to. Karmínová barva boloňské bledne. Namotám trochu špaget na vidličku, která se mi z omáčky lepí na prsty, a zvednu ji k ústům.

spaghetti-bolognese-simple

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře