Empurias

27. únor 2011 | 11.10 |

Byl to skoro ráj.

Naším oblíbeným autobusem jsme všichni přijeli k pobřeží, posetém pár domky s červenou střechou, a jakmile se dveře otevřely, skupinka děcek - mezi nimi jsem byla i já - okamžitě vystřelila ven, hledat záchod, neboť tak jako tehdy se nám nikdy nechtělo. Věděla jsem, že by stačila ještě chvilička, a můj močák by vypověděl funkci. Nikde nic nebylo, a tak jsme vzali zavděk přilehlým parkem a jeho hustým křovím. Ani si nedokážete představit, jaká to byla úleva - a zděšení, když jsem otočila hlavu a vedle mě ležela mrtvá kočka.

Když jsem z křoví vyšla, uvědomila jsem si, že asi vidím ten nejkrásnější park na světě. Štíhlé stromy a husté keře se zelenaly, každý jiným, sytým odstínem - světle zelenou, smaragdovou, lahvově zelenou, žlutozelenou -  mezi nimi zářily rozkvetlé stromy, obsypané tunou růžových a nečervenalých kvítků, pod nimiž se málem prohýbaly. Šla jsem po stříbrném chodníku za ostatními a klouzala jsem očima po bílých skalách, na kterých sem tam vynikl nějaký cypřiš, a které se pak řítily střemhlav do moře už jako útesy. Nahoře na útesu, v hájku, stálo několik maličkých a útulných restaurací z pálených cihel a dřevěných obkladů.

Našinec si s katalánskými přáteli dal souboj v rugby a v plážovém volejbalu, a tak míč lítal sem a tam a neustále se ozýval pokřik. Sundala jsem si boty a ponožky a vyhrnula jsem si džíny ke kolenům. Skočila jsem do cukrově jemného bílého písku, který od sluníčka hřál, a běžela jsem za holkama k třpytícímu se moři. To pročesávaly jemné vlnky a na obzoru splývalo s blankytně modrou oblohou. Vešla jsem do vody. Nejdřív studila, ale pak už jsem si na ni zvykla. Šly jsme podél moře dál, k malé laguně. Našly jsme tam veliké mušle, ovšem trochu dál od břehu. Kalhoty teda šly dolů, protože nám slanou vodou neuvěřitelně nasákly. Když jsme vyšly zpátky na břeh, rozložily jsme je i s mušlemi na horké kameny a vyhřívaly se na jarním slunci.

Bylo mi nekonečně krásně.

Odpoledne jsme pak jeli do Figueres zhlédnout Dalího fantastické muzeum.

Byl to jeden z nejlepších dnů mojeho života. :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře