Mzn, art & Catalunya

2. únor 2011 | 21.15 |

blog ›

Update: las fotos!

Týden své zasloužené dovolené mám za sebou a jestliže mi ještě dost nezávidíte, říkám, že byl skvělý, hezký, přátelský a ještě jednou skvělý.

Mám ráda náš cestovní autobus, který už je prostě "náš", čili comeniovské partie. Tentokrát jsem měla z mozku daiquiri, když chudák hopsal po nekvalitních českých silnicích a nebýt všímavosti řidičů, mohli jste dneska sbírat moje krvavé kousky. Ještě jednou díky!

IMG_0683 copy

IMG_0685 copy

Ve Strasbourgu byla navzdory osudu největší zima ever, a když jsme ho procházeli tak zevrubně, že mám v hlavě jeho mapu, čuměly na vás z každého rohu brasserie, snobské obchody a lákavé výlohy plné voňavoučkého a křupavoučkého pečiva. Strasbourg má neodbytný německy praktický punc. S Marťou jsme dle tradice zafáraly na jedno z hříšných pečiv v Paulovi a já nezapomenu na svou anglaise aux abricots.

IMG_0697 copy

Muzeum moderního umění (Musée d'Art moderne et contemporain de la Ville de Strasbourg) jsem si naprosto užila a díky naší těžce intelektuálně-umělecko-kritické skupince, že tam byla, i když já jsem se asocializovala sama, protože mi to při prohlížení galerií tak vyhovuje. Lidi, tam vám byly tak výborné kousky! Na výstavě De leur temps - Le prix Marcel Duchamp jsem umírala blahem. Nesmělo se na ní fotit, ale ještě, že existuje internet.

lajoliefille_barbier gilles

Gilles Barbier: La Jolie Fille

cognéephilip

Philippe Cognée: Carcasses rouges

peinado_bruno

Bruno Peinado: Exil

Richard Fauguet

Richard Fauguet: Sans titre (bez názvu)

Marseille je v neděli ráno absolutně ospalá, líná a špinavá, páč se včera zapomněla umýt. To staré přístavní město mi připomíná zkušeného, trošku páchnoucího námořníka. Škoda, že jsme na seznamování s ním měli tak málo času, každopádně mé představy se poněkud minuly s realitou. Dávám si za úkol prozkoumat Provence zevrubněji.

cz/img/212411.jpg">

A Katalánsko?

Zbožňuju ho!

Drsná a krásná a neustále proměňující se krajina. Srdeční a občas divní lidi. Žádný spěch a trošku nedotažená organizace. Maria, její ujetí kámoši (No Bernie, no party!) a její nekonečně hodná a milá rodina, která mi strašně přirostla k srdci. Báječné jídlo. Báječné suroviny na jídlo. Vymóděné Katalánky. Společné večeře u dlouhatánských stolů. "Miluji tě" a "skočme na to". Svérázné katalánské tradice. Věčný přebytek toho báječného jídla, protože jsou hostrodiče tak starostliví. Všudypřítomná katalánská vlajka. "Hola a "adeu". To všechno mi bude strašně chybět!

V pondělí jsme byli v Barceloně a já zjistila, že čím víc to město navštěvuju (nyní potřetí), tím víc se do něj zamilovávám. Má historii i svižného moderního ducha a originalitu, která prostě bude hvězdit v jakoukoliv dobu. To podnebí! To moře! To umění! Ta architektura! Ten život! Myslím, že se mnou a s ní to bude vážnější.

Rozdělili jsme se na dvě skupinky - ty, kteří chtějí vidět Casa Batlló a ty, kteří chtějí do obrovského Mořského akvária. Já patřila k těm druhým, nicméně mě strašlivě štvalo, že nemůžu být na obou místech naráz. I tak jsme si ale akvárko užili, rybičky byly akční. Viděli jsme líné žraloky, potápěče, kteří všechny krmí, posral nás rejnok a málem tam porodil jeden mořský koníček s obrovským břichem, který se tam kroutil v takové bolesti, až mi z něj bylo do pláče. Tak. Mám nejradši, když se po společné čumendě po památkách/povinných místech zavelí: Rozchod! a můžem vyrazit zkoumat město na vlastní pěst. Barcelona na jaře, v létě i teď v zimě je nádherná. Na La Ramble a v centru se pro změnu dalo dýchat a normálně se pohybovat, protože nezacláněly davy turistů, s Marťou jsme projevily tupost při hledání obchodu a daly jsme si prvotřídní čerstvý ovocný salát z trhu za pouhé euro. A ani jednou jsme nezapluly do komerčních hadříkovitých obchodů, z čehož mám moc fajn pocit.

Ještě včera dopoledne jsme se se Stevenem, který má být jedním z pokračovatelů v Comeniu a který není Katalánec, ale Kolumbijec a jemuž se hrozně stýská po domově, trajdali po kásné přírodě za městečkem v rámci jakéhosi orienťáku, a dneska večer už sedím doma a píšu tohle. Naprosto upřímně říkám, že čas děsně utíká.