3. Na vzhledu přece nezáleží

1. červen 2011 | 22.41 |
› 

 Ve škole budeme jako příští slohovku psát fejeton a v dnešní češtině jsme se každý věnovali nácviku na něj. Jako celá třída jsme buď nikdy nic vtipného nepsali nebo jsme nic nepsali, a tak jsme každý měli z fejetonu docela strach. Tohle je můj. Upusťte oko a s radostí v duši hodnoťte, ale upozorňuju, že je to můj úplně první útvar tohohle typu, ještě k tomu napsaný ve spěchu. Za újmu na zdraví neručím. ninja_hide

"Nikdy neposuzuj lidi podle toho, jak vypadají," vtloukávala mi maminka vždycky do hlavy. "První pohled není všechno, důležité je to, co má člověk uvnitř." Tak jsem si to zapamatovala a řídila jsem se tím. Nedokázala jsem proto pochopit, proč někdo tráví hodiny před zrcadlem, utrácí za oblečení a kosmetiku majlant a šílí z toho, když se mu nebo jí na obličeji spustí vulkanická činnost v podobě dotěrných pupínků s bílými čepičkami, takže jde vyhodit další peníze za lektvary a dryáky, které dle reklam provedou na uhrech genocidu. Stačí přece tak málo - tričko, kalhoty a bunda a pokud má člověk čas a chuť, tak mýdlo. Nevěděla jsem, proč se se mnou nikdo nebavil. Asi ne všichni měli tak skvělou mámu jako já. Co je tak těžkého pochopit na tom, že vzhled vůbec není důležitý? ptala jsem se. Jediní mí kamarádi, kteří mi rozuměli, bydleli pod mostem a společnost je z nějakého důvodu zavrhovala. Přátelství s nimi mě vycházelo docela draho, nějak se mi ztrácely peníze, ale na to byl jednoduchý lék - nekupovat mýdlo, které se šíleně zdražilo. A když už jsem zjistila, že přestávám mít peníze i na jídlo (taky hrozně zdražilo), šla jsem požádat o práci.
Pendlovala jsem ale z firmy do firmy, z úřadu na úřad a kde nic, tu nic, nikde mě nemohli vzít kvůli "ekonomické krizi" - přičemž mě vždycky pak sjeli významným pohledem. Podezřívala jsem je, že narážejí na můj vzhled. Své hledání jsem ovšem nevzdávala. Zbýval mi poslední pohovor. 
Jakmile jsem vstoupila do místnosti, sekretářka s kapesníkem na nose otevřela všechna okna a šéf se na mě křečovitě usmál. Pak se mě vyptával, já mu odpovídala a už se zdálo, že od zítřka budu zaměstnaný člověk, když mi šéf oznámil:
"No, je mi to líto, ale bohužel vás nemohu přijmout kvůli vašemu... agresivnímu... charisma," vypravil ze sebe. "Ale jakmile se trochu upravíte, rádi vás přivítáme."
Takže práci jsme sice neměla, ale aspoň jsem se ujistila o tom, že ne můj zevnějšek a vůně, nýbrž agresivní charisma může za to, proč mě nikde nechtěli přijmout. Mamka měla pravdu - na vzhledu vůbec nezáleží.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře

RE: 3. Na vzhledu přece nezáleží selma 04. 06. 2011 - 20:27
RE: 3. Na vzhledu přece nezáleží sharlaid 05. 06. 2011 - 07:03