Při našem pražském výletu nám bylo dopřáno nakrmit naše dušinky i něčím krutě kulturním - sbírkou uměleckých děl v Národní galerii. Měli jsme na to času, co hrdlo ráčí (s podmínkou, že se ve smluvenou dobu sejdeme před divadlem, které jsme měli ten den objednané). Já to vzala doslova a společně s dalšími nebojácnými jedinci (alias Michalem, Marťou a Princem) jsem v ten den mrazivých prostorách Veletržního paláce strávila téměř pět hodin.

Když jsme si jeden večer v Praze krátily věštěním z tarotu, jenž si tam koupila Soudružka, vzpomněla jsem si na neuvěřitelně krásnou řadu tarotu přímo z rukou mého idola Davea McKeana, pro jehož práce mám absolutní slabost. Dýchá z nich atmosféra, dotýkající se člověka hluboko, hluboko v srdci jeho nejniternějších přání, pocitů a pudů a vám je dáno vyzkoušet si to na vlastní kůži/oči. Čirá magie umění. (A když se Dave dá dohromady s Neilem Gaimanem, extatické stavy fanynek a fanoušků na sebe nenechají dlouho čekat.) V prvním díle vám ukážu pár střípků z jeho knih, v druhém díle ilustrované karty Velké a Malé arkány. Pohodlně se posaďte, seberte odvahu podívat se tváří v tvář osudu a nehleďte pořád na ty karty, až vám je bude někdo vykládat. Na druhou stranu, vykládat mi někdo z takovýchto karet, je věštění a čtení to poslední, co mě zajímá. ;)

Ve svých osmnácti letech jsem konečně dostala foťák, který je jen a jen můj. Zdědila jsem ho po Princi a mám z něj obrovskou radost.

Jde o Olympus Camedia C-745 Ultra Zoom. Má sice rozlišení 3, 2 Mpix (fňuk - mít víc, je ideální), XD kartu (které se dneska sotva vyrábějí), vyfocené obrázky jsem ještě neviděla v počítači a Princova mamka v něm zapomněla baterky, které se do něj vylily, takže ho musel Princ a jeho kamarád složitě dávat dokupy, nicméně to mi v mé euforii z vlastního fotoaparátu rozhodně nebrání. Ten samotný už se taky nevyrábí, takže své jméno - Emmanuel Erár - dostal opravdu příhodně. (Kolik znáte Emanuelů? A vynechte laskavě toho motýla.) Všechny tyhle skutečnosti, tedy kromě těch 3, 2 Mpix mu jen přidávají na stylovosti. ;D K tomu přičtěte fakt, že je to falešná zrcadlovka, která má hledáček i LCD obrazovku, takže můžu sledovat záběry i za plného slunce a má pásek na nošení přes rameno, nicméně díky své faleši není tak prostorově náročná, tudíž je výletům bez skolióz, kýl a podobně přáno. No uznejte, není Emmanuel okouzlující?

Tenhle kluk, který je frontmanem Bombay Bicycle Club a vyznačuje se nezaměnitelným hlasem a zjevem, má něco do sebe.

Jejich nové album, A Different Kind of Fix, taky. Dýchá z něj nepředstavitelně pohodová a milá atmosféra. Hřeje jako sluníčko. A Bombay Bicycle Club na něm zrají jako víno, které stojí za to vypít - alespoň jednu láhev.

Na Gyohavlu je zavedena tradice, že se každý rok vypraví celý poslední ročník na exkurzi do Prahy. Náš odpich nastane právě za chvíli. Čekají nás 4 dny v bláznivé skupině s třemi oslavenci narozenin, historií a uměním (mňau), kdy budeme na stověžatou matičku útočit přímo z jejího nitra naším ostrým otravským přízvukem. Na Friendfaceu se to od včerejška hemží otázkami, co si kdo balí, do čeho se balí, čím jede na nádr, kdy máme být na nádru, a dneska už moje zeď sestává jen z posledních statusů před odjezdem typu "let´s go to Prague muthafakas", jak se všichni těší a hodina odjezdu se blíží. Dokonce jsem si umyla boty, jak nejlíp to šlo, abych příští týden třeba nevisela na Módním peklu. ;D Zanechám vás tu smutné a plačící bez mé přítomnosti, a pokud se budete někdo v Praze chtít sejít, najděte si mě na Friendfaceu pod stejnou přezdívkou, s jakou vystupuju všude, čili Opaline Le Fay. Vayamos compaňeros!

(Záběr z minulého roku v srpnu.)

Největší umělecká sbírka na světě, která nejspíš nebude nikdy překonána, co se rozmanitosti a množství týče; Lidé, opovrhující moderním uměním nabízí rozsáhlý pohled na jedno z vrcholných uměleckých děl přírody, které spadá pod její tvůrčí sérii Homo sapiens. V exhibici, jež probíhá zřejmě od počátku dvacátého století až do konce světa, máte jedinečnou možnost pokochat se brilantními

To, že tenhle článek píšu až teď, přičítejte neviditelné prokrastinaci a zrádné paměti. Ráda bych své návštěvníky vyvedla z případného omylu o své vlastní osobě. Nejsem kdovíjaký umělecký znalec, kritik ani někdo, kdo by byl schopný posuzovat umělecká díla profesionálním způsobem. Taky není mým účelem si na něho hrát. Řeknu-li to sprostě, mám umění a avantgardu prostě ráda, líbí se mi