Víte, co byla fakt rána? Zjištění, že se tahle fantastická dvojka rozpadla.

To zjištění bolelo. Myslím to vážně. Budu pro ně nejspíš truchlit ještě hodně dlouho, protože jsem se šíleně těšila, až začnou znovu koncertovat

Tahle píseň. Ten úvod. Ten hlas. Ten text.

Poslední dobou píšu jednu takovou delší věc a co se mi u toho dobře poslouchá, je Red Carpet Massacre od Duran Duran a hlavně stejnojmenná píseň. A jo, nejen rock goes my heart.

Apply your lipstick
'Fore dying in public

Protože to, doprdele, dělám poslední dobou snad pořád.

(A proto, že The White Stripes byli jedna z nejlepších skupin rocku.)

(A taky proto, že tu písničku mám prostě ráda. Je krátká, úderná a výstižná.)

Venku něco volalo moje jméno...

Bylo jedno, kam sjem se podíval, všechno vypadalo stejně.

Nikdy v noci nespím; jsem jen vzhůru a čekám.

Ale ten žár v krvi nikdy neucítím.

Dozvím se to?

Dozvím se to, až to uvidím?

Dozvím se to?

Dozvím se, až tu budeš?

Teď tě potřebuju; potřebuju tě víc, než kdy jindy.

Vím, že tím, kterým teď jsem, bych neměl být.

Ďábel mě bere za ruku a říká mi: "Dítě, pojď se mnou."

Moje tělo se třese a bolí. Nemůžu se osvobodit.

Proč věci, které nenávidím, přicházejí tak přirozeně?

Dozvím se to?

Dozvím se to, až to uvidím?

Dozvím se to?

Dozvím se, až tu budeš?

Teď tě potřebuju; potřebuju tě víc, než kdy jindy.

Až uvidíme to světlo, jak se budeme vracet domů

Zatančíme si na svých hrobech s našimi těly pod námi.

Budeme zpívat Sláva a Hallelujah.

All night we turn and turn 
It makes sense to turn again 
All night we turn and turn 
Innocence, too young to love 
Alone