Protože to, doprdele, dělám poslední dobou snad pořád.
(A proto, že The White Stripes byli jedna z nejlepších skupin rocku.)
(A taky proto, že tu písničku mám prostě ráda. Je krátká, úderná a výstižná.)
Na profesním coachingu náš tým vyhrál soutěž o nejstabilnější a nejvyšší věž z papíru, lepicí pásky a špejlí. Špejlová anténa forever!
Taky jsem se díky své nepovedené kresbě opičky dozvěděla,
Možná jsem divná (u nás ve třídě je patnáctistovka v tělocviku noční můrou všech), ale mám běh fakt ráda.
Dvakrát, třikrát týdně si zautíkám svůj kilometr a půl v rytmu dobrých písniček, pořádně se zpotím a užiju si sprchu potom. Zbožňuju ty chvilky na začátku běhu, kdy se cítím hrozně rychlá, a konec, kdy mám sama ze sebe fajn pocit, že sjem to zase zvládla. Taky je to skvělá
Venku něco volalo moje jméno...
Bylo jedno, kam sjem se podíval, všechno vypadalo stejně.
Nikdy v noci nespím; jsem jen vzhůru a čekám.
Ale ten žár v krvi nikdy neucítím.
Teď tě potřebuju; potřebuju tě víc, než kdy jindy.
Vím, že tím, kterým teď jsem, bych neměl být.
Ďábel mě bere za ruku a říká mi: "Dítě, pojď se mnou."
Moje tělo se třese a bolí. Nemůžu se osvobodit.
Proč věci, které nenávidím, přicházejí tak přirozeně?
Teď tě potřebuju; potřebuju tě víc, než kdy jindy.
Až uvidíme to světlo, jak se budeme vracet domů
Minulou sobotu se konal v DK Akord v Otravě cestovatelský festival s bohatým programem, projekcemi, představeními, kopou jídla pro oči a inspirace, no zkrátka zněl (a údajně byl) úžasně. Vstupné stálo na celý den 200 Kč a kvůli svému