Kolem a kolem

5. duben 2011 | 22.27 |

ICONATOR_06f61146bea60203dbe17Minulou sobotu se konal v DK Akord v Otravě cestovatelský festival s bohatým programem, projekcemi, představeními, kopou jídla pro oči a inspirace, no zkrátka zněl (a údajně byl) úžasně. Vstupné stálo na celý den 200 Kč a kvůli svému neobyčejně hubenému studentskému rozpočtu jsem lidově řečeno ostrouhala. Doteď si to vyčítám a občas k tomu pořád bloudím myšlenkami; na druhou stranu mi odešla brigáda v Tescu, a tak se odteď začínají datovat mé chudé dny, kdy budu ráda, když si našetřím na jídlo v Málaze. frustratedbiggrin Dneska jsme s Aileen na poslední chvíli přiběhly na Australské dny, kde právě končila přednáška o studiu a studentském životě v Austrálii. Pokaždé, když se k takovým záležitostem nebo lidem nachomýtnu, odcházím s pevným rozhodnutím procestovat půlku svého mládí a úplně vidím ty nádherné obrazy dálav a cítím vůni cestování, ale samozřejmě skutek utek - za to z drtivé většiny může moje věčně podvyživené konto nebo rodiče, kteří si tedy rozhodně nepředstavují, že by se jejich dcera impulzivně sbalila a odjela na úkor školy (i kdyby to bylo jen na pár dní). blahblah

Cestovat a setkávat se s cizinci mě ale asi nepřestane nikdy lákat... Nejsem tak akční, abych podnikala výpravy ve stylu některých našich profesorů z Gyohavlu, kdy na vlastní kůži poznali obyčejný život v Indii nebo kdesi v Himálajích, vlastně - když nad tím tak přemýšlím - jsem docela pohodlná; nejvíc mě v dohlední době zajímá Evropa a moje ideální cesty vypadají takhle: jezdím v pohodlném buse skrz naskrz kontinentem s mou oblíbenou partií přátel/ cestuju si sama a v různých koutech Evropy bydlím u různých přátel. A hodně hodně jím a nakupuju hodně hodně tamního jídla. ahoy (Plus mínus jezdím na nějaké dobré hudební festivaly. Toť mimochodem představa mého ideálního léta. biggrin

Upřímně řečeno, když sjem se hlásila na naši školu - všeobecné gymnázium - ani ve snu by mě nenapadlo, kolik mi toho bude jedna instituce schopná dát. Jo, všude jsou věci, které nejsou spravedlivé a na které se dá vždycky nadávat, ale přesto si naší školy v jiných ohledech vážím. V podstatě od kvarty někde pořád jezdím, pořád se seznamuju s někým mluvícím cizím jazykem, dělám různé projekty, účastním se různých aktivit, pracuju an něčem - nebo se dozvídám o něčem, týkajícím se aspoň špetkou EU a zdá se mi, že je vždycky co dělat. To až na gymplu sjem pořádně přičichla k cestování a uvědomila si, že mi fakt voní. Mám pocit, že momentálně zažíváme zlaté časy, protože ani některé jazykové školy neměly tolik příležitostí jako my. A zrovna díky gymplu jsem začala chytat zahraniční přátele - a taky přemýšlet nad tím, co opravdu chci dělat. Takže v tomhle dík, Gyohavle.

Těším se, až budu mít víc volnosti (to asi všichni). (A až se zase vrátím do Barcelony! Krom toho nechápu, jak je možné, že jsem vás ještě neznudila oslavným článkem o tomhle městě. biggrin) Občas ale chytávám "domácký syndrom": bojím se, co všechno by se mohlo posrat, nechce se mi z bezpečí a pohodlí domova, bojím se, že si tolik cestu neužiju... Naštěstí jsou to pitomosti a nestojí moc námahy se přes ně přenést. :)

A je pak o čem psát, mluvit, prohlížet si kde jaké fotky, vzpomínat a těšit s ena další takový výjezd. headbang

Image003 (1)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře