Dneska umřel.

 Byl to zázrak, jakoby se začátkem nového roku zmizely kamsi i moje deprese a teď slavím třetí týden, kdy žiju normálně. Olé.

Ale teď nový rok dostává zatěžkávací zkoušku - poničené zdraví Strejdy Marceluse. Pro ty, kteří o něm ještě vůbec neví - je to moje nadmíru tajemná a schopná ryba, která u mě žije už nějaký půlrok.

Protože soužití s holčičími bjovnicemi nevypadalo ideálně

 Někdy jsem si docela jistá, že musím něco v životě dokázat. Musím udělat něco pro lidstvo.

Pak přemýšlím o tom, co.

Když se nad tím člověk zamyslí, je to pravda. A výborné opodstatnění pro to, co se chystám dělat. Jen nevím, jestli veřejně či ne, protože blázen jsem, na druhou stranu... mívám i meze.

"Ty jo, zítra už je dvacátého třetího, ne?" vzpomněl si taťka včera večer. "Měli bychom koupit kapra."

"Ale běž, v tom našem kalendáři to bude ještě trvat," odbyla ho mamka. "Ještě tak deset dní."

Kapra? Říkala jsem si a nahlas jsem se