Marcel Duchamp
Nu descendant un escalier n°2 (1912)
Velkolepé spojení kubismu a futurismu z rukou autora ready - made Fontány (pisoáru) Marcela Duchampa. Promyšlené rozložení faset (diamanty se brousí do faset, aby co nejvíce vynikl jejich lesk a třpyt), které se překrývají, rozbití reality na jednotlivé obrázky a jejich spojení do jednoho, sekvence úhlů pohledu, vytvářející obraz - to je kubismus. Futuristický nádech pak dává Duchampovu Aktu dynamiku, pohyblivost a vlastní, jedinečný život. Tento obraz je schopný vyrazit vám dech, sebrat ho a už nikdy nevrátit. Ve své době vyvolal poprask a ostré spory a na Kubistickém salonu Společnosti nezávislých umělců, kde ho Duchamp poprvé vystavoval, mu dal právník Albert Gleizes dokonce na výběr: buď obraz dobrovolně stáhne nebo ho přejmenuje. Sami kubisté se k němu otočili zády.
Tohle je předvoj pro řetězec článků, týkajících se avantgardy, který chystám - zamilovala jsme se do Duchampova Aktu na první pohled. Kubismus a futurismus si ale ještě počkají; začneme totiž něčím "pozitivním", a to Edvardem Munchem. :) Konečně tak napíšu nějaké příspěvky, které se budou týkat názvu těchhle stránek. (To brzo, já vím.) Doufám, že se budou líbit!
Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. El - el - í - té - á: špička jazyka se vydává na třístupňovou procházku patrem a na "- tři!" ťuká o zuby. Lo. Li. Ta.
Takhle nádherně začíná kniha, která ve své době způsobila poprask, svého autora ocejchovala jako "pornografa" a i dneska svým tématem vyvolává kontroverze. Roku 1955 byla poprvé vydána v Paříži nakladatelstvím Olympia Press, jehož obživu tvořilo porno a avantgardní literatura a dnes platí za nakladatelskou kapacitu zvučného jména. Až o 3 roky později se Lolitu odvážili vydat i ve Spojených státech.
Včera zavítala Avantgarda za 40 Kč na každoroční festival "mladých pro mladé", Youth 4 Youth, kde zpívají, vystavují, hrají divadlo a navrhují mladí lidé z Ostravy do 23 let (takže je vám jasné, že po třiadvacítce už byste se měli chystat na důchod). I pro tentokrát jsem se přesvědčila, že celkově festival vyzní dost na houby, jestliže se nezrubete jako prasata, o čemž svědčil fakt, že
Hranice, kdy už oblečení nemůžete nazývat oblečením, ale architekturou - přesně tou je kovový overal, složený z kvanta malých trojúhelníků, v kterém ohromuje Jennifer Lopez ve své písni I´m Into You. Nebojte se, kromě železářství a uší mám ráda taky módu, která se dá nosit i přes normální všední den, nicméně sem na Avantgardu patří umělecká díla. A to tahle třpytivá nádhera vskutku je. Spolu se sandály od Giuseppe Zanottiho a náušnicemi - krystaly kříšťálu tvoří ohromující kombo.
Mimochodem, přidávám se k x lidem na celém světě a prohlašuju, že až mi bude 41, chci vypadat stejně "zaseknutá v čase" jako Jennifer.
Eva Green & Shirley Manson
&