Oh Praga! 2011

19. září 2011 | 22.15 |

Protože nám bylo dáno shora (pěkné počasí) i zdola (školou), nebránilo letošní oktávě B nic v cestě za čtyřdenním výletem obohacující jak duši, tak tělo. (Ale zejména tu duši, samozřejmě.) V úterý 13. září 2011 jsme se po příjezdu vlakem uhnízdili na kolejích VŠE na Žižkově v pěkných a čistých buňkách vždy tří dvoulůžkových pokojů a po dostatečném vytvoření osobního prostoru jsme se krátce prošli romantickou večerní Prahou, abychom následující den vstali dříve a oběma nohama skočili rovnou do historické části exkurze. Čekala nás Loreta, malý okruh Pražského hradu, zahrnující například Hrad samotný a Zlatou uličku, Karlův most, chrám svatého Mikuláše, podívat jsme se byli i k Josefovu a Lennonově zdi, kterou jsme si samozřejmě také označkovali.

P9130190

U jednotlivých památek či důležitých budov jsme se střídali s referáty, které jsme si předem připravili. Referáty pokračovaly i druhý den, který jsme věnovali kulturnímu obohacování duše - na programu bylo Kafkovo muzeum s úzkostnou atmosférou panoptika, vyčerpávající sbírka moderního umění ve Veletržním paláci, kde někteří jedinci strávili téměř pět hodin (a přesto si ji bohužel nestihli důkladně prohlédnout celou) a nakonec krásná tečka za naším pražským putováním: divadelní představení v Komedii. Jmenovalo se Touhy a výčitky, vycházelo ze Snové novely Arthura Schnitzlera, trvalo zhruba hodinu, obsahovalo i Terezu Voříškovou a Romana Zacha - a nás všechny nadchlo. Horlivě se o tom diskutovalo ještě dobrých pár hodin po skončení divadla, kdy jsme se slušně oblečení a někteří an podpatcích vypotáceli ze sálu. Nejsem velký divadlomil (ani filmomil; vždycky mě dokáže něco rozptýlit rychle), nicméně tahle hra na mě opravdu zapůsobila a hudbou, která ji doprovázela, jsem doteď nadšená.

P9130116

P9130117

P9130119

Člověk, který se nachází v posledním ročníku střední školy, pociťuje jakousi úzkost - úzkost z uvědomění, že lidé, se kterými se stekával tolik let (v mém případě osm), za pár měsíců už budou každý jinde a některé už třeba neuvidí. Přesně tuhle úzkost jsem pociťovala já nejen během našich večerních sedánků a setkání, kdy jsem se svou třídou popíjela v barech nebo pokuřovala na balkoně a bavili jsme se o všem a o ničem, o důležitých věcech a o hovadinách. Byli jsme spíš za třídu, která nedržela pospolu a nedokázala se domluvit na ničem, nicméně v Praze jsem tenhle dojem z drtivé většiny ztratila.

Skutečnost, že jsem se tam znovu usmířila s jedním z lidí, které mám vážně ráda a po útěku na VŠ se mi po nich bude stýskat nejvíc, mi udělala ještě větší radost. Vstávat o půl osmé a chodit spát kolem dvou, tří, čtyř ráno, domlouvání se na stužkováku, vtipkování o obscénních věcech, cigaretový a doutníkový dým, Staropramen Lemon - ano, svou třídu miluju.

P9130170

P9130174

Všechno nám plynulo v poklidu a velmi příjemně, jen s pár mouchami na kráse, jakou byla například očividná neinformovanost recepčních o tom, kdo kde bydlí, takže došlo například k situaci, kdy spořádaný obyvatel buňky odemkl dveře a místo jeho osobních věcí se mu v pokoji rozvaloval cizí nájemník s pár dalšími kumpány. Tyhle malé zádrhely byly ovšem z celkového pohledu pouze znamínky, které náš dojem z exkurze nehyzdily, ale zkrášlovaly, podobně jako piha krásy nad rty filmových hereček, a pražský výlet v čele s těmi nejlepšími profesory bude jedna z událostí, na které budu ještě dlouho a ráda vzpomínat. Hrozně se těším na další společné školní akce; stužkovák už je v plném proudu příprav a za dveřmi. Ale nejen on - na každý týden připadá něčí oslava narozenin nebo párty s různými důvody a já se nemůžu dočkat, až svůj poslední rok na Gyohavlu zdokumentuju s Emmanuelem Erárem.

P9130125

P9130133

P9130147

P9130135

P9130144

P9130146

P9130164

P9130163

P9130162

P9130155

P9130184

P9130185

P9130179 copy

P9130182

P9130188

P9130189

P9130197

Ano, čtete správně. U Pivrnce se můžete nejen pokochat podivným Urbanovým humorem, ale i jídelním lístkem obshaující speciality jako "Medový přeliz", "Játra Ludvy Pičmana" nebo "Pšouky Dlouhé Tonky".

P9130200

Tohle je interní fotka. Ne každému se stává, že se kvůli své pitomosti veze hodinu a půl v tramvaji tam a zpátky. Sídliště Řepy nám díky tomu bylo důvěrně známo.

Všechny fotky focené mnou a prosté jakýchkoliv úprav.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře