Na zadních sedadlech poskakovalo deset malých karotek.

Za námi seděl modrý sprchový gel.

10. února 2010 - 9. února 2011

Přesně rok.

Se mě dotkl.

 "Však až budeš na té medicíně," řekla mamka, "tam si krve a pitvání užiješ až až. Hodně z vás tam bude omdlívat přímo na sále."

"Je to možné," odtušila jsem. "Mi ale krev a podobné věci nic nedělají. Akorát nenávidím, když má někdo brát krev mě samotné."

"Podle mě ale moc mrtvých lidí pitvat nebudete."

"Proč?"

"Teda

Update: las fotos!

Týden své zasloužené dovolené mám za sebou a jestliže mi ještě dost nezávidíte, říkám, že byl skvělý, hezký, přátelský a ještě jednou skvělý.

Mám ráda náš cestovní autobus, který už je prostě "náš", čili comeniovské partie. Tentokrát jsem měla z mozku daiquiri, když chudák hopsal po nekvalitních českých silnicích a nebýt všímavosti řidičů,

Zítra večer jedu počtvrté do Španělska - za katalánskou kamarádkou z výměnných pobytů. Tenhle zájezd má být odměna pro všechny, kteří jsme dělali na mezinárodním projektu Commenius. V Praze ho ocenili Evropskou jazykovou cenou Label, a díky tomu nás tenhle výlet nebude skoro nic stát - žůžo labůžo.

Nevím, co se stalo, ale nejspíš se to všechno utopilo v alkoholu a shořelo v ohňostroji Nového roku.