Jsou spisovatelé, jejichž knihu prostě sníte - zkonzumujete a za pár chvil už ani nevíte, že existují. Jsou takoví, kteří vás oslní hned od začátku. A jsou takoví, kterými zprvu nejste nadšení, ale čím déle je čtete, tím hlouběji propadáte jejich kouzlu, tím víc se zamilováváte do způsobu jejich psaní a žasnete nad jejich příběhy, až jednoho dne zjistíte, že se už nějaký ten pátek vyvalují na celé vaší jedné poličce v knihovně, vnukávají vám nápady a vy ječíte při každé příležitosti, když na vaše knížky od nich sáhne někdo jiný, než vy sami. Takový je můj vztah k Neilu Gaimanovi, mému spisovatelskému guru.

Sběračky klasů podle Banksyho. Realismus jako vyšitý.

Concordancia de tiempos (souslednost časová) - přečtěte si, co jsme zažili ten samý den a jak to všechno vidí Princ.

Ne, že bych předtím Tomio Okamuru znala obšírněji. Věděla jsem, že je míšenec, že se o něm v médiích občas mluví, případně že tam mluví on sám, že má něco společného s cestovkami a že mívá na všechno svůj názor. Co se týče přístupu k informacím, jsem člověk středověku, takže média jdou drtivou většinu času mimo mě a všechno, co vím o dění ve světě, vím od svých známých. Zvědavost mi ale nedala a tak se stalo, že jsem se v poslední den knižního veletrhu na Okamurovu autogramiádu nové knihy a besedu s tím spojenou v Domě knihy přiřítila - trochu pozdě, ale přece (viva matoucí informace od organizátorů).

Rozhodla jsem si vzít příklad z Rachel Berry z Glee, té malé nesnesitelné brunety, která si tvrdě jde za svým ambiciózním cílem (Broadway).

Doufám, že po těchhle dvou větách s panikou neutečete za hory a doly, neboť se od ní naštěstí odlišuju v mnoha věcech, například že nenosím oblečení po babičce, nemám v hrdle zlato a na rozdíl od ní byste mě chtěli poznat (pokud ne, nevytrhávejte mě

(Katalánsko, oslava na počest patrona Prats de LLucanés, ohňostroje a podobné vymoženosti.)

Realita dopadla mnohem jednodušeji než teorie, a tak jsem zrecyklovala fotku, kterou už jsem jednou použila tady a voilà, doufám, že se bude líbit.

Gramotní a bibliofilní Otraváci, zbystřete! V době, kdy se nad knihami v téhle zemi, podobající se leckdy Kocourkovu, smráká, se naše město rozhodlo podpořit akci, která si mimo jiné kladla za cíl proti soumraku knih u nás bojovat. Ti, kterým se doma už kupí hromada nových knížek, už určitě ví, o čem mluvím - o Letním knižním veletrhu, který dnes úspěšně skončil na Výstavišti Černá louka.