To, že tenhle článek píšu až teď, přičítejte neviditelné prokrastinaci a zrádné paměti. Ráda bych své návštěvníky vyvedla z případného omylu o své vlastní osobě. Nejsem kdovíjaký umělecký znalec, kritik ani někdo, kdo by byl schopný posuzovat umělecká díla profesionálním způsobem. Taky není mým účelem si na něho hrát. Řeknu-li to sprostě, mám umění a avantgardu prostě ráda, líbí se mi

Flufovi se nějakým podivným způsobem podařilo přimět mě k poslechu Robyn, švédské popové zpěvačky. Call Your Girlfriend jsem si pustila jednou, pak podruhé, nemohla to vyhnat z hlavy, a nakonec jsme si stáhla celý Body Talk. Kritici si vždycky z nového počinu Robyn radostí učúrávají do kalhot, a já je chápu, protože být takové všechny popové hvězdy, neposloucháme nic jiného. Hitovost? Checked. Sympatický hlas? Checked. Vlastní styl, podle kterého vás každý pozná? Checked. Live show? Nádhera. Žádný playback.

Nejdřív vám ukážu svůj nejoblíbenější kousek ze zmiňovaného Body Talk, a protože Robyniny výkony jsou naživo precizní, jak už bylo řečeno, dávám verzi v Lettermanovi přednost před tou studiovou.

Pod umělou palmou usmívá se černoch
s růžovou maskou světel na tváři
V tu chvíli lásku velikou jsem ve svém srdci přemoh
však její stín mne nocí doprovází

---

Jako vystřižené ze života se vším všudy.

Momentálně se vznáším Na vlnách TSF. Avantgarda v Česku a od samotného mistra poezie! Čekejte report.

Rjú Murakami: Rain

Říká vám něco jméno Murakami? To je dost možné, protože na začátku Avantgardy jsem se zabývala Na jih od hranic, na západ od slunce od věhlasného japonského autora Haruki Murakamiho. Čáry, které jsou shodou okolností také tenká knížka, také o současném Japonsku a také mě zaujaly dost na to, abych přemohla svou lenost a představila vám je tady, jsou ovšem dílem úplně jiného spisovatele, ač se stejným příjmením - Rjú Murakamiho.

Jsem ten typ asociála, který se dobře baví u Fuuuu comics a internetových meme. A jsem dokonce takový typ asociála, který se o meme, kteří stojí za to, rád podělí se svými nebohými čtenáři. Muhahahaha!

Fifinkovská chvilka: šťastné rozjímání nad materiálním vlastnictvím.

Když jsem dneska zabrousila do H&M, opravdu jsem nečekala, že tam na něj narazím, protože v Česku podle ofi stránek neměl být k dostání a nejblíže bych se pro něj mohla vypravit do Rakouska, což se mi kvůli něčemu takovému zase nechtělo. Po dnech, kdy jsem na něj na netu koukala a přála si žít někde, kde mají obchody normální výběr a ne těch pár hadrů, které máme u nás, rozčilování se nad tím a zapomínání na něj, jsem ho ale objevila viset na regálu úplně sám samotinký a poslední, jako by tam na mě přímo čekal. Předtím regál upravovala, doplňovala a vyměňovala prodavačka, tak je taky dost možné, že mohl být jediný v celém obchodě a tím pádem v Ostravě. Tahle myšlenka se mi zamlouvá, tak mi ji prosím neberte, mám totiž z něho pořád velkou radost. A ano, mám slabost pro minimalistické šperky.

(Pzn. Je kovově lesklý, vidíte se v něm jako v zrcadle a zdaleka není tak žlutý jako na obrázku.)