15: Ustedes

Známosti mého taťky sahají až do takových končin, jako je Jižní Amerika, a díky tomu jsem si včera u nás doma mohla popovídat s lidmi z Venezuely a El Salvadoru, kteří studují tady u nás na Báni, A a C. Nejdřív jsem nemohla uvěřit tomu, že se taťka s někým takovým zná, pak jsem si uvědomila, že takhle už jsem se divila před nějakou dobou, kdy mi nabízel, že mi na ně vezme kontakt (zapomněl), a pak přišla fáze paniky, kdy jsem honem honem shrabovala konverzační schopnosti, které jsem v Málaze jakž takž oprášila. Ta trvala až do chvíle, než k nám A a C zavítali. Naštěstí vůbec nebyla třeba, protože byli tak milí a přátelští (a neseděli jsme v žádném podniku s dunící hudbou), že jsem rozuměla skoro bez problémů - a co jsem nevěděla, mohla jsem poprosit o překlad do češtiny (ideální! :) ). Návštěva se tak zvrhla v hodně příjemné popovídání si zčásti v češtině (s taťkou) a zčásti španělštině. Nepoznávala jsem se, jak rychle mi to myslelo a jak jsem dokázala reagovat, ustedes místo vosotros se mi používalo mnohem snadněji, řekla bych, že to byl asi můj nejlepší výstup v životě kromě ústní části na španělské konverzaci (vzpomínáte si?), kde jsem měla dopředu prostudovaná témata. :D Je to smutné, ale je to tak. No doufejme, že to nebyl záblesk v temnotě a že se mi bude i dál mluvit takhle dobře - a že i nadále bude s kým, pokud chudáci poté neutekli s křikem za hory a doly. :D A příští rok? Barcelona!

Máte - li chuť na trošku španělského vánku, vím, jak vám pomoci svým nejnovějším objevem (ale nebýt těch správných hudbomilovníků, nenajdu nic! ;). Su voz!!!