Člověk vleze na Friendface a kam se podívá, tam jsou statusy o škole, a drtivá většina z nich typu: "Začátek konce." Je jasné, že příčinou konce světa bude naše maturita, nicméně proč se tím zatěžovat? Náš ročník čeká rok plný party všemožného druhu, poslední šance socializovat se s lidmi, se kterými jsme se vídali denně a najednou je možná už neuvidíme. Hodně lidí si dělá starosti s maturitou, o které se zatím prd ví, jestli bude zachována tak, jako minulý rok nebo se cosi změní, a pojďte se se mnou vsadit, že vzhledem k úžasným lidem, kteří sedí v nejvyšších státních orgánech se budou razantní změny dít ještě týden před samotným propuknutím maturitního šílenství. Ale dost o maturitě; tohle má být radostný výkřik, poněvadž včera jsem díky jednomu setkání došla konečně trošky klidu v duši a jsem nejspíš jediná, kdo po dnešní návštěvě školy srší optimismem. Strašně mě potěšil fakt, že se projekt Comenius, u jehož začátků jsme v podstatě stáli, rozšířil a slyšela jsem dokonce fámy, že má spolupracovat až deset zemí, takže vám je určitě jasné, že ačkoliv je Comenius už určen mladším a my jsme odepsaní staří vlci, budu se snažit tam nějak vecpat svou stopadesáticentimetrovou maličkost - jak, ještě netuším, ale nechte se překvapit. Kromě toho je potvrzeno, že projekt Edison (zajišťovaný AIESECem) se má opakovat a noví cizinci k nám přijedou už v říjnu nebo listopadu, juchů! Začíná se nám tu pod rukama rojit docela dost "mezinárodních" příležitostí nejen v naší škole (Bůh žehnej Gyohavlu, jakkoliv jsem na něj nadávala) a vy víte, jak mě baví setkávat se a seznamovat se se zahraničními studenty, takže je vám určitě jasné, co mám na svůj (doufejme že) poslední rok v Ostravě v plánu - mezinárodnění, mezinárodnění a mezinárodnění!