17: Changing the Rain

13. říjen 2011 | 22.27 |

35709359Začnu něčím velmi konverzačním - ještě minulý týden jsme se hřáli v paprsích babího léta a tento týden už chodíme nabalení jako na Sibiři. Docela jsem se těšila zase na nějakou tu změnu počasí, nicméně severák, který se dostane do míst, kam slunce nesvítí, protivný déšť a kousající šálu, kvůli které nemůžu pořádně hýbat krkem, jsem si opravdu nepředstavovala. Jako bonus jsem dostala i nějakého toho bacila, a díky své železné obranyschopnosti jsem mu nedovolila narušit můj úžasný maturitní rozvrh, nicméně i tak jsem protivná skoro stejně jako ta šála, protože nesnáším nemoci a ten pocit, který se člověka zmocní, když nějakou má - ta slabost a vědomí, že nemůžu pořádně nic dělat a musím zůstat doma, abych se pořádně doléčila. Snažím se chovat tak, aby bílá bílou byla a moje imunita se starala o to, aby trend "nebyla jsem nemocná dva roky v kuse," zůstal nepřerušený, ale cítím v kostech, že by to chtělo ještě nějakou tu prokaryotu nebo vira, abych získala nějaké protilátky. Ale toho si nevšímejte, to je jen přílišná deformace z biologického semináře, který máme v pondělí na sedm. frustrated

Nemívám teď moc času, protože každý týden se vyskytne nějaká akce, kde se člověk může socializovat. (A ještě k tomu začala taneční sezona. Nostalgicky jsem nedávno zavzpomínala na svoje taneční, když jsem dělala kamarádovi partnerku na půlkoloně. Mimochodem, trendy se mění - zatímco u nás převládaly delší róby, letos děvčata zkracovala - občas i poměrně neprakticky, ale na druhou stranu to aspoň ocenilo mužské osazenstvo.) K tomu se musím učit, abych měla slušný průměr a díky němu se dostala aspoň někam, pokud mi neklapnou výšky, které jsem si vybrala. Jsem poslední dobou dost často unavená. Moje nechuť k  předmětům, jako je matika a fyzika, které už nebudu potřebovat, roste. V přímé úměře s tím, jak učiva přibývá. Díky výměně profesorek mě začala bavit angličtina. Maturity se vážně nebojím, bojím se přijímaček na vysokou. Ale to se nějak vsákne. 

Mám pocit, že s podzimem přicházejí do lidského života i jakési chmury; v jednu dobu se jich na člověka nakupí tucty. Starosti o to nebo to, o tohohle člověka nebo jiného... Až v posledních pár letech jsem si tohohle jevu všimla a po minulém podzimu už tohle období nemůžu mít ráda jako předtím. Jako správný teplomilec bych navíc obratem odjela do Španělska. Ale to by museli mí ctění sponzoři konečně začít dělat svou práci. Nechce mi někdo jen tak dát třeba padesát tisíc?

Ponořila jsem se do Teorie umění a historie moderního a současného umění a neskutečně mě to baví, což asi sami uvidíte v příštích příspěvcích. woohooBaví mě učit se. (Ale jen užitečné a bohulibé věci. Což se o mnoha předmětech ve škole říct nedá.) Zrovna jsem začala s Písařem, program, díky kterému se učím psát všemi deseti. Ještě nikdy jsem nebyla tak frustrovaná z naší klávesnice, na které opotřebováním nejdou vidět písmena a sem tam, aby mi Písaře zpříjemnila, se nějaká klávesa zasekne.

Taky jsem si půjčila z knihovny Klub sebevrahů od R. L. Stevensona, který jsem četla předtím jen v bilingvním zmenšeném vydání. Už se těším, až se s tím zakutám do přikrývek a budu u toho popíjet nějaký předobrý čaj, zatímco venku se budou ženit a vdávat čerti.

Zdá se mi, že The Horrors vystihují náladu těchhle dnů - hodí se jak k sychravé, tak k chladně slunečné stránce podzimu. Ano, ještě pořád je dost často otáčím ve svém přehrávači. Nic jiného než jejich hudba mi totiž neřekne tak dobře chill out and fucking relax, bro.

Jak se máte vy?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 17: Changing the Rain jecko 15. 10. 2011 - 20:12
RE(2x): 17: Changing the Rain opaline 15. 10. 2011 - 22:38
RE(3x): 17: Changing the Rain jecko 18. 10. 2011 - 17:23
RE(4x): 17: Changing the Rain opaline 19. 10. 2011 - 22:18
RE: 17: Changing the Rain sanny b. white 16. 10. 2011 - 21:24