(the fuuuu comics)

Dneska jsem poprvé uběhla na svých pravidelných klusacích sešn tři a půl kilometru (tj. o dva více než obvykle) a jsem na to náležitě hrdá. Neskutečně mě to uvolnilo a hodilo do pohody, což endorfiny normálně dělávají, že jo, a momentálně se cítím jako Buddha na obláčku - nic mě nemůže vyvést z míry, mám chuť se pořád usmívat a je mi prostě skvěle. Přišlo to prostě ve správnou dobu a doufám, že mi to pomůže vyřešit to, co potřebuju. Mám z toho vážně radost a tím spíš, že když jsem doběhla, věděla jsem, že mi ještě zbývají nějaké rezervy a zaběhla bych i 5 km, ale tou dobou už mě bolely nohy, tak jsem to radši nehrotila. :) Ten pocit, když běžím a cítím se hrozně rychlá, je nezaměnitelný, dá se snad přirovnat akorát k pocitu, který zažívám, když se mi opravdu líbí nějaká hudba - něco na způsob extáze.

Řeknu to na plnou hubu: posledních pár dní mi není moc hej. O pár článků dřív jsem vám už vysvětlila, co pro mě hudba znamená a právě proto teď tvoří většinu nejnovějších příspěvků tady na blogu. Jsem natolik paranoidní, že to, co se mi teď děje, nechci příliš rozpitvávat, a tak vám jen naskicuju, že sem tam ztrácím úplný pojem o realitě, a před pár dny se mi navíc stalo něco, z čeho jsem byla v šoku a ve fňuk stavu. Dva dny tvrdé dřiny na zahradě během brigády mě trošku vyléčily, ale ještě není úplně po všem a nejspíš to budu řešit ještě s nezaujatou pověřenou osobou, abych dala všechno (a hlavně mysl) do pořádku. Nebojte, nikdo naštěstí nezemřel. Jen bych si nejradši sbalila kufry a vyrazila se hodit do pohody do nějaké přívětivé středomořské destinace.

Jsem na rajčata maniak  a zbožňuju je ve všech podobách, nejspíš proto jsem si tak oblíbila středomořskou kuchyni, která jich (a jiné zeleniny) využívá opravdu hojně. Jedno, co mi taky strašně moc chutná a je to jeden z mála receptů, které umím nazpaměť (a podávám ho třeba s masovými kuličkami

Některých se nezbavíte, protože se vracejí jako bumerang znova a znova, a vy je buď chytnete nebo dostanete ránu do hlavy. Mě se bohužel se železnou pravidelnost děje to druhé. Občas mě to skolí jako křeč a já dostanu melancholicky