Znáte ten starý a stokrát omílaný vtip?

Sedí matfyzák s matfyzačkou na lavičce a on se jí ptá: "Miláčku, myslíš na to, co já?"

"Ano"

"A kolik ti vyšlo?"

---

Zkouškový měsíc alias noční můra všech studnetů i učitelů začal.

Lidi, já tak nemám ráda matiku a fyziku. Tedy spíš fyziku, protože kromě optiky, akustiky a jaderných

D&H

Poslední dobou shledávám čím dál těžší vymýšlet jména něčemu, co stvořím.

O to horší to je, když si člověk uvědomuje, co všechno jméno obnáší. Poodhaluje kousek toho, co bude následovat, když to nechápete, může vás navést správným směrem, přidává dílu na jedinečnosti a vůbec, ve jméně by měla být koncentrovaná celá jeho podstata.

Je to proto, že jméno určuje ducha a duch určuje jméno a že se mi nedaří nahmatat pravou podstatu těch věcí?

Je to jako kdyby si člověk nemohl vzpomenout na jména starých, dobrých známých - štve mě to. Poslepu hmatáte v paměti, ale tam je pusto a prázdno.

Nedávno jsme v suplované hodině mezi sebou diskutovali o tom, jakou výšku si budem vybírat. Jedna spolužačka mi tehdy řekla:

"Hoo, stejně si myslím, že je tě na tu medicínu škoda."

"Jak jako škoda?" ptala jsem se. "Docela na ni chci jít."

"To

 ... bohové, ikony, věční a zdroje inspirace

En Lyon.

Dnešní výstavka je vzpomínková. (zdroj)